Kluk ze sousedství

2.kapitola

,,Mami! Proč jsi to udělala?!"rozkřikla jsem se, jakmile máma zavřela dveře.

,,Protože chci poznat nové sousedy. A jejich syn vypadá mile, měla by ses seznámit,"otevírala jsem pusu, že něco namítnu, ale máma se rychle otočila a šla pryč.

---------------------------

,,Mami. Nedokážu pochopit, proč mě pořád cpeš do šatů, když víš, že je nemám ráda. A tyhle mi k tomu ani nesluší!"otočila jsem se na svou matku, která se nade mnou rozpývala.

,,Ale co to povídáš. Vždyť ti sluší. A teď běž, zachvíli přijdou,"popohnala mě.

Naposledy jsem se podívala do zrcadla a zahleděla se na své tmavě modré šaty. Ne! Stejně mi nesluší!

Otec už prostíral stůl bílým ubrousem. Na něj přesně podle etikety položil talíře a příbory. Ne vždy se stávalo, že chtěl až tak zapůsobit na návštěvu.

Uslyšela jsem po domě se rozprostírající zvuk zvonku.

,,Brandone, běž otevřít!"zakřičela má matka na otce z jejich ložnice. ,,Musím se ještě upravit!"dodala po chvíli.

Otec její rozkaz uposlechl a s přívětivým úsměvem otevřel našim novým sousedům. Ač jsem nechtěla, vstala z gauče a došla k novým příchozím.

,,Dobrý večer,"pozdravila jsem je a ani se neobtěžovala nasadit alespoň falešný úsměv.

,,Dobrý. Tohle je má žena Amanda a můj syn Zachary. Já jsem Fred, těší mě,"podal mi ruku. Nejdřív jsem na ni jen koukala, ale po zachycení otcova káravého pohledu jsem ji přijala.

,,Má dcera evidentě ztratila slušné vychování a proto ji představím sám,"zamračil se na mě, ,,to je Elizabeth,"ukázal na mou postavu.

Vím, jsem docela neslušná, ale stojím si za tím, že se přeci nebudu chovat jako urozená dáma, když o to nestojím. A navíc. Před tím Zachem se jako dáma chovat nehodlám.

,,Posaďte se,"pokynula nám matka, která právě přicupitala do kuchyně.

Zachary se zachoval jako pravý gentleman. Odsunul mi židli a nechal mě, ať si sednu. Jak dojemné.

Nad jeho chováním jsem v duchu protočila očima a sedla si. Neřekla jsem ani ,děkuju' , ani jsem mu nevěnovala úsměv. A za to jsem si od rodičů vysloužila nesouhlasné pohledy. To bude dlouhý večer.

Naši rodiče se mezi sebou vesele bavili a ani si nás nevšímali. V klidu jsem jedla a nevnímala okolní svět.

,,Že Elizabeth?"promluvil na mě můj otec.

,,Co? Omlouvám se, neposlouchala jsem,"za dnešní večer to byla má první slušnost - omluvit se.

,,Zítra to tu půjdeš ukázat Zachovi,"usmál se a já v tu chvíli věděla, že žádné odmítnutí nechce ani slyšet.

Vykulila jsem na něj nesouhlasně oči, ale po jeho pohledu jsem zjistila, že to nemá cenu.

Přikývla jsem a svoji pozornost opět věnovala jen a jen svým myšlenkám.

,,Děti, nechcete se jít seznámit nahoru?"pobídla nás moje matka.

Zach byl celý šťastný, ale já ne. Věnovala jsem jí naštvaný pohled a beze slova se zvedla od stolu.

Došla jsem ke svému pokoji. Ani jsem se nedívala, jestli zamnou jde Zach. Bylo mi to tak nějak jedno. Otevřela jsem dveře a beze slova se svalila na postel.

,,Máš to tu hezké,"pochválil mi pokoj Zach.

Nebyli tu rodiče, takže i můj malinký kousínek vychování jsem odložila stranou.

,,Můžu si sednout?"zeptal se slušně. Nad jeho urozeným chováním jsem zakroutila hlavou a ukázala na židli.

,,Děkuju,"posadil se na židli a upřeně na mě zíral.

,,Když už si hraješ na slušňáka, tak bys měl vědět, že zíráním na lidi je neslušné,"ušklíbla jsem se.

Uvědomil si svou chybu a svůj pohled věnoval svěže zelené zdi.

Proboha, proč je tak slušný? Rodiče tu nejsou a přede mnou je naprosto zbytečné si na něco takového hrát. Stejně to nijak neocením.

,,Mohu se tě na něco optat?"přerušil tím mé drahocenné ticho.

S hlasitým ,hmm' jsem stočila zrak k němu. Stále se díval na zeď. Bože.

,,Ty mě nemáš ráda? Co jsem ti udělal?"přiznám se, takovou otázku jsem nečekala.

Posadila jsem se na posteli a přehodila nohu přes nohu.

,,Tak za prvé, neznám tě. A za druhé, znám kluky jako seš ty. Chceš sbalit každou holku v ulici, použít ji k uspokojení a následně ji zahodit jako hadr. O takové přátelství nestojím,"používala jsem nepříjemný tón hlasu.

,,A co když ti dokážu, že takový nejsem?"zaskočil mě.

Chtěla jsem mu odpovědět něco ve smyslu ,To se ti nepovede' nebo ,Nemám o to zájem' , ale do našeho pokoje vtrhla má matka s tím, že jeho rodiče právě odcházejí domů.

Další kapitolka. Snad vás to baví číst, tak jako mě psát! :) Chtěla bych vám poděkovat za vaše ohlasy na minulé kapitole. Ani nevíte, jak moc mě to potěšilo! Ještě na konec bych chtěla dodat, že jsem vytvořila nový příběh - I Met The Ghost [CZ]. Tímto bych vás chtěla poprosit, abyste na něj zavítali a popřípadě nechali nějaký komentářek či vote. :)

Díky všem a mějte se! :)