Kluk ze sousedství

1.kapitola

,,Mami? Co to je?!"vstala jsem od své snídaně a rozběhla se k oknu.

Z okna bylo vidět na vedlejší dům. Po většinu času jste tam neviděli ani živáčka, ale dnes to bylo jiné. Byli tu stěhováci!

Hnědovlasý stěhovák zrovna do domu zanášel vázu. Nevšiml si malého schůdku u domu a zakopl. Políbil tvrdou zem a váza taktéž. Ale narozdíl od něho, ona nepřežila-skončila rozbitá na zemi.

Žena a muž stojící opodál se na sebe naštavně podívali a naráz na něj začali křičet. Vypadali neskutečně naštavaně. Když už si ulevili, otočili se na nějakého kluka a něco mu povídali. Pravděpodobně to byl jejich syn.

,,Mami. Proč jsi mi neřekla, že budeme mít nové sousedy?"prudce jsem se otočila a naštvaně koukala na matku.

,,No...Ehm...Nemáš hlad?"snažila se odvést řeč někam jinam.

,,Nezamlovej to! Řekni!"sykla jsem naštvaně.

,,Nemohla jsem. Vždyť víš, co jsi provedla těm ostatním,"poškrábala se na zátylku a provinile se usmála.

Jen jsem se ušklíbla při vzpomínce na naše minulé sousedy. Když vstoupili do dveří vylil se na ně inkoust.

Snažila jsem se jim to znepříjemnit celý ten půlrok, co tu byli. Nikdo tu déle než půlrok semnou nevydržel. Jsem docela zlomyslná, když nad tím tak přemýšlím. Ale ne! Tenhle rok se budu chovat jinak! Alespoň kvůli mámě.

*klop, klop*

Uslyšela jsem za dveřmi klepání. Ani jsme se s mámou nehádali, kdo půjde otevřít. Vždycky jsem tam musela já.

,,Co si přeješ?"otevřela jsem vchodové dveře a s nezájmem v očích se na něj podívala.

Za dveřmi stál široce se usmívající kluk, který odhaloval své bílé zuby. Vlasy měl černější než noc. Jeho oči byly smaragdově zelené a daly se v nich najít malé jiskřičky.

,,Ahoj, jsem od vedle. Právě se stěhujeme a jeden ze stěhováků nám rozbil vázu. Nepůjčila bys nám metličku a lopatku?"věnoval mi další zářivý úsměv.

Byl sice hezký, ale určitě to byl jeden z těch tuctových kluků. Namyšlený frajírek, který střídá holky, jak na běžícím pásu. Přikeze za Vámi jen tehdy, když potřebuje utišit, že mu holka nedala onu věc.

,,Jo, počkej,"odstrčila jsem ho rukou, poněvadž chtěl vstoupit dovnitř. A já přeci nebudu pouštět dovnitř namyšlený idioty, ne? ,,Mami! To je pro tebe!"zakřičela jsem a sedla si zpět ke své snídani.

,,Co potřebuješ?"přiběhla ke mně matka.

,,Já ne, on,"ukázala jsem na dveře, kde stál černovlasý chlapec.

Matka mě pohladila po vlasech, nasadila svůj milý úsměv a popošla ke dveřím.

Chlapec, který se před chvílí bavil semnou odvyprávěl mé matce to samé, co mně. Jak originální. Opravdu.

,,Ale samozřejmě, pojď dál,"pozvala ho má matka. Hodila jsem po ní naštvaný pohled, který naprosto přehlédla a šla pro žádané věci.

,,Sedni si, než to najdu. Někam jsem to určitě zahrabala,"zašla do kuchyně a nechala mě s ním osamotě. Fakt díky mami!

Vyndala jsem si z kapsy telefon a začala brouzdat po sociálních sítích ve snaze, nevšímat si ho. Nešlo to. Ucítila jsem na sobě něčí pohled a tím směrem jsem i otočila hlavu.

,,Co je?!"vyprskla jsem naštvaně. Přeci ho nenechám mě očumovat.

,,Nic, nic. Jen se dívám."

,,Tak se nedívej, nelíbí se mi to,"řekla jsem rázně a vrátila svoji pozornost telefonu.

Zaslechla jsem, jak se s ním má matka o něčem baví. Nevnímala jsem to, než jsem zaslechla tu větu - ,Přijď dneska s rodiči na večeři.'

Naprosto jsem se zasekla v pohybu. Jediné na co jsem se zmohla, bylo probodávat moji matku pohledem. Věděla jsem, že už s tím nic nenadělám, jelikož má matka byla neoblomná. Musela jsem překousnout, že dnes si nelehnu v klidu do postele a nebudu si číst.

Tak první kapitola je na světě! Doufám, že se vám líbí!
Co myslíte? Jak se to bude dále vyvíjet? Stanou se kamarády nebo nepřáteli? :)