Living With Bad Guys #(Mafiánův Zajatec)

Konečně zpátky

Pokračování:3 :*

****

Mia

Už se stmívalo a já se bála zítřejšího rána. Ale věřila jsem v Philla, že udělá všechno pro to aby se ke mě nepřibližoval i když vím že stejně nebudu mít na výběr.

Rozhodla jsem se, že se půjdu rychle osprchovat a snažila se smýt všechno co se mi honí hlavou.
Rychle jsem se usušila a dala si na sebe pouze šortky a tílko.
Sedla jsem si to postele a po chvíli jsem usla.

Vzbudil mě divný rachot za dveřmi.
Jako kdyby někdo spadnul na zem a je v bezvědomí.
Začala jsem se strachovat, že ten Vincům kamarád přijel už dřív.. Nechci na to myslet, ale byla jsem zvědavá a tak jsem rychle vyhoupla z postele a šla pomalu ke dveří.
Natáhla jsem ruku ke klice, ale předběhl mě ten, co byl na druhé straně dveří.
Když jsem toho člověka uviděla, myslela jsem si, že to je jenom sen, že tohle všechno se neděje ale když se mi ovinul kolem krku připadlo mi to jako pravda. Doufám v to.
Držel mě tak pevně, že jsem se začala i dusit, ale já to nevnímala. Užívala jsem si jeho doteky, jeho vůni.
Chtělo se mi začít brečet štěstím.
Taky se tam stalo. Kapky slz mi tekly po tvářích a poslouchala jak mě Nick utěšuje. Byla jsem tak ráda, že ho zase vidím. Přestal mě dusit a mačkat ve svých spárech a políbil mě. Jak tohle mi chybělo. Pomyslela jsem si.
"Hele chápu vás, ale co kdyby jsme už vyrazili?" zeptal se Dave a díval se na všechny strany jestli nikdo nejde. Odtáhla jsem se od Nicka, ale on nesouhlasil a tak mě chytil za ruku.
"Kde je vinc?" zeptal se Nick najednou, ale né už tím jemným hlasem. Šlo v něm slyšet hněv. Veliký hněv. Když jsem se na něho podívala, trochu mě i vystrašil jak byl naštvaný. Párkrát jsem ještě polkla, než jsem odpověděla. "On.. On Tu není." začala jsem. Vypadal jako by se naštval víc. "Není? Jak není?!" začal zvyšovat hlas. Chápala jsem ho, že Vince má veliký vztek, ale nemusí si to vybíjet na mě. " prostě tu není! Odjel dneska pryč." začala jsem být taky naštvaná. On to nějak poznal a uklidnil se. " promiň, promiň, já jen měl jsem o tebe strašný strach a hrozně si mi chyběla." přikývla jsem.
"Ty mě taky." řekla jsem a znova ho políbila. Odtrhla jsem se od něj a šli jsme k východu.

Dave

Bože ten jejich románek.
Po špičkách jsme šli k východu a naštěstí tam už nikdo nebyl, ale zase to bylo podezřelé.
Ještě jsem se podíval kolem nás, ale opravdu tam nikdo nebyl. Ještě jsem stihl se podívat na Nicka a Miu. Drželi se za ruce, že už měli i bílé klouby.
Podíval jsem se zase před sebe a už uviděl východ.
Ukázal jsem na všechny aby tu počkali, než dám znamení. Potichu, ale zároveň rychle jsem prošel chodbou až ke dveřím. Bylo opravdu hodně divné. Přece to nemůže být tak lehké, nebo ano?
Ještě jsem se rozhlédl, ale nikdo nikde. Kašlu na to. Ukázal jsem na všechny znamení, že můžou jít.

Když jsme všichni byli u dveří bez povšimnutí, otevřel jsem dveře a stalo s něco s čím nikdo nepočítal. Alarm.
Alarm byl tak hlasitý že to museli slyšet všichni. Všichni jsme pochopili a rozeběhli se k autu.
Všichni jsme nastoupili a nastartovali. Někteří co byli nejblíže od domu uviděli naše auto a začali střílet na sedadlo u řidiče, kde sedím já a na místo spolujezdce, kde seděl jeden bodyguard. Nick s Miou a ještě jedním bodyguardem seděli v zadu. Ještěže máme v autě neprůstřelný okna. My jsme připraveni na všechno.
Když zjistili že to je zbytečné, nasedli do jejich auta a rozjeli se za námi.
Měli jsme pár sekund náskok, ale stejně nás dohnali.
Každý byl na jednom pruhu. Miu jsem slyšel jak něco říká Nickovi a v zrcátku jsem uviděl jak si ji Nick přivinul blíž. Dál jsem se věnoval řízení a poznal, že nás chtějí vytlačit ze silnice. Na to jsem byl ale připravený. Než to stihli udělat vystartoval jsem na ně první. Nečekali to a jejich auto málem narazilo do stromu. Ale bohužel jenom málem a tak jsem to zkusil znovu, jenže jsem byl moc pomalý a tak do nás narazili tentokrát oni.
Kdybych nebyl dobrý řidič, tak by jsme už skončili v příkopu.
Najednou jeden z nich co neřídil vytáhl pistoli. Rychle jsem upozornil bodyguarda vedle mě a ten udělal to samé. Nick s Miou se zkrčili co nejvíc dolů a já udělal to samé, jenom trochu jinak, abych viděl aspoň trochu na cestu.
Začali po sobě střílet. Přikrčil jsem se ještě víc a kdybych to neudělal, asi bych kulku dostal do ramene. Teď mě jenom lehce škrábla, takže na šití to rozhodně nebude. Lehce jsem zaskučel a dál se věnoval řízení. Skoro jsme už byli na dálnici ale než se tam dostaneme, musíme ho setřást, jinak je už od sebe nedostaneme a oni by nám byli pořád za zadkem a to by bylo hodně zlý. Něco mě napadlo, ale pochybuji že se to povede. "Držte se pevně!" řekl jsem a tvrdě došlápl na brzdu. Nick s Miou se drželi pevně, takže se jenom lehce bouchli do hlavy. Bodyguardi to taky zvládli, jenom se bouchl jeden z nich do ramene, takže tam bude mít bouli při nejlepším. Ti co proti nám šli to nečekali a tak jeli dál. sotva jsme jeli 50km/h zase jsem došlápl na plyn a jel jim naproti. Narazil jsem do nich vší silou a jejich auto vyletělo ze silnice a narazilo přímo do stromu. To auto se už jen tak nerozjede.

Vyjeli jsme na silnici a poklidně jeli. Auto sice nemohlo vypadat v dobrém stavu, takže s ním budu muset jet do opravny. Podíval jsem se po všech a všichni byli v pohodě. Jedině akorát takové modřiny budou. Naštěstí nic horšího. Nick začal něco šeptat Mii a ta se uklidnila a asi po čtvrt hodině usnula. Cesta už byla poklidná a já už jenom řídil normální rychlostí.

Když jsme dorazili do cíle, všichni si oddychli. Oba bodyguardi vystoupili a já asi minutu po nich. Podíval jsem se na Nicka a ten taky opatrně vystupoval s Miou v náručí. Podíval jsem se na něho a vypadal, že je klidný a usmíval se. Za poslední dny, co Mia byla v zajetí se Nick neusmál. teď se usmívá od ucha k uchu. Pousmál jsem se nad tím a vešel do domu.

V obýváku čekala Lili a netrpělivě čekala. Když mě uviděla rozšířily se jí oči a vyběhla za mnou. Skočila na mě a pevně se mě držela. Docela dost mě to překvapilo, ale zase mě to i přimělo se usmát. chytl jsem ji za pas a přitáhl si ji blíž. Začala se klepat a na rameni jsem ucítil slzy. Ona brečí! Bože teď nevím co mám dělat. Jak ji mám utišit? "Ty jsi mi ale nahnal strach" začala a podívala se na mě. "Víš co to pro mě bylo?!"Pomalu přestala brečet. Vzal jsem ji za tváře. "Už jsem zpátky a nic mi není. Takže co by si řekla na to, že se uvolníš?" zeptal jsem se. Usmál jsem se na ni a udělal něco co mě samotného překvapilo, že jsem udělal. Políbil jsem ji na rty. I ji to překvapilo, ale hned začala spolupracovat. Rázem se uvolnila a nic jiného než její rty jsem nevnímal.

***

<3 tak co vy na to?? Chtěli jste takový díl nebo jste si mysleli že to skončí jinak?? :O Doufám, že se vám tato část líbila a byla bych ráda za co nejvíc votes<33

Co si myslíte o Lili a Daveovi?<3 :O

Tak snad jste rádi že vyšel nový díl a užili si čtení:))