Living With Bad Guys #(Mafiánův Zajatec)

kapitola 2

Když jsem se probudila, tak jsem se převlékla a podívala jsem se kolik je hodin. Bylo 8:55.
Šla jsem po schodech dolů a tam uviděla mámu, ona... brečela, byla tam sama protože táta bývá od rána do večera v práci.
Máma si mě všimla a její uslzené oči mě nutily ji utěšit, ale všimla jsem si papírku co máma měla na stole.
Říkala jsem si co to je za kravinu, ale nakonec jsem ho vzala do ruky a začala jsem číst
'Víme kde je, příjdeme si pro ni. N.'
Nechápala jsem co to znamená.
Kdo příjde?kdo je N.? Pro koho jdou?
Jenom když máma zjistila co mám v ruce, rychle ke mě došla a vzala mi ten papír z ruky.
"Kdo to psal?... Mami no tak, kdo je N?"
Máma neodpovídala.
"Prosím tě odpověz! a pro koho si sakra příjdou?" Máma se mi podívala do očí.
"Musíš na sebe dávat pozor Mio." pohladila mě po tváři, ale odpovědi jsem se nedočkala.
"Musím si jít něco vyřídit" řekla a chtěla odejít. Naštěstí jsem se vzpamatovala hned.
"Mami?" podívala se na mě.
"Všechno bude v pořádku, promiň mi to, ale víc ti říct nemůžu." hned na to si obula boty a odešla.
Ještě jsem chvilku stála na tom samém místě a nevěděla jak to pobrat v hlavě. Měla jsem tolik otázek.
Co to mělo znamenat?
proč máma brečela?
kam to sakra šla?
Kdo je N?
Mnoho otázek ale žádná odpověď.
Řekla jsem si že se jí zeptám až dojde domů. Ale to jsem ještě nevěděla co se stane.
Udělala jsem si nídani a šla si sednout.
Po jídle jsem umyla talíř a šla jsem se podívat do ložnice na nějaké filmy.

***

Dívala jsem se snad na 3 filmy.
Už jsem byla znuděná. Žádný mě nebavil, sotva jsem je vnímala.

Byly 2 hodiny odpoledne a ani jsem neměla hlad.
Máma ještě nebyla doma a dělala jsem si o ni starost.

***
Ani jsem si neuvědomila, že jsem na chvíli usnula.
Když jsem otevřela oči, tak byly 4 hodiny odpoledne a rozhodla jsem se že si půjdu zaběhat.
Vzala jsem si sportovní oblečení, mobil jsem si dala se sluchátky do kapsy a začala poslouchat nejrůznější hudbu.
Rychle jsem si dala boty a vyšla z domu.

***

Když jsem se vrátila bylo skoro 7 hodin večer.
nikdo nebyl doma.
Šla jsem si udělat na večeři toast. Z té nervozity jsem nechtěla ani moc jíst.
Najedla jsem se a šla jsem do svého pokoje, tam jsem si vzala látkové kraťasy a bílé tričko na spaní.

***
Bylo už 10 večer a máma furt nikde, táta normálně chodí domů kolem 9 večer.
Rozhodla jsem se, že je půjdu hledat.. ale kde mám hledat?
kam máma vůbec šla?
A kde je táta?
Bylo mi to jedno, budu hledat všude možně..

***
Hledala jsem tam, kde by mohli být, byla jsem u táty v práci a jeho přátelé říkali že už dávno odešel.
Byla jsem blízko parku, řekla jsem si kde by mohli být.
Najednou mi někdo zatarasyl cestu a já jsem vzhlédla byli to dva muži vypadali docela nebezpečně, měli černé obleky a dívali se přímo na mě. Sebrala jsem odvahu.
"Ehm.. promiňte, ale můžete prosím uhnout? Chtěla bych projít.."
Jeden z nich se trochu zohl aby mi viděl líp do očí.
"Dnes máte ale velký pech Slečno Mio"
Řekl to takovým dost hlubokým hlasem až jsem z toho měla husí kůži.
"Co... kdo s sakru jste? A odkud znáte moje jméno?!"
zase se narovnal ale tentokrát promluvil ten druhý. "Nebudeme vám dávat žádné informace... ale teď půjdete s námi."
vzpomněla jsem na mámu, jak říkala abych na sebe dala pozor.. už vím proč.
Napřáhl ruku aby mě vzal za rameno, ale já jsem byla rychlejší a kopla jsem ho do rozkroku.
Začal šílet bolestí. Ten druhý mě chtěl chytit, ale to už jsem utíkala kdo ví kam.
Podívala jsem se za sebe a viděla jak za mnou ten jeden běží.
Musela jsem se mu ztratit... ale jak?
uviděla jsem jednu uličku přede mnou a tak jsem toho využila.
Běžela jsem uličkou kolem dvou domů.
Byla jsem nedaleko naší ulice a tak jsem zrychlila. Teď jsem ráda, že cvičím, jinak bych už byla mrtvá.
Celá udýchaná jsem se zastavila, byla jsem naproti našeho domu. Chtěla jsem se zase rozběhnout, aby jsem už byla konečně doma ale jenom jsem udělala krok a přede mnou se ukázalo černé auto a vystoupil docela sexy kluk.
Neviděla jsem mu do obličeje protože už bylo dost pozdě a lampa nade mnou blikala, ale byl snad o dvě hlavy větší a jeho vlasy byly černé nebo tmavě hnědé a jeho oči i v té tmě jsem věděla že je má modré jako obloha nebo spíše tyrkysové.
"Velmi dobře, nečekal jsem že utečeš až tak daleko" řekl a udělal krok do předu a já zase dozadu.
"Ale tentokrát už mi neutečeš." tentokrát to řekl trochu hlubším hlasem a zase se přiblížil o krok, chtěla jsem zase o krok do zadu ale do někoho jsem narazila.
Byl to ten chlap koho jsem kopla do rozkroku.
Lekla jsem se a otočila se na tu hordu svalů.
Mračil se jako kdyby mě chtěl zabít a tak jsem o krok ucouvla, ale moc jsem to nedomyslela, protože mě ten krasavec vzal za pas a dal mi před nos kapesník.
Pamatuju si už jenom to že mě dal do auta na zadní sedadla a sedl si vedle mě.

***

Tak jo další kapitola :) a další příjde brzo určitě do konce tohoto týdne :)
a omlouvam se za chyby psala jsem to dneska v hodinách :D :)