Living With Bad Guys #(Mafiánův Zajatec)

Útěk!

Šli jsem kolem různých dveří, byly jsme zkrčení aby nás nikdo neviděl, ale zároveň sme museli být rychlé aby na nás nikdo nenarazil a nespustil poplach.
"Tak jo už budeme za chvíli u garáží pořád buď zkrčená" šeptala Mina.
"Dobře, ale copak garáže nejsou zamknuté?"
"Neboj mám klíče i od auta" potichu se zasmála.
"Počkat.. Kde si k nim přišla?"
Nad moji otázkou se zase zasmála.
"To víš celý barák samí chlapi, ale když příjde do baráku ženská.."
"Jo dobrý už si to dokážu představit"
Ani nepotřebuju vědět jak k nim přišla, protože už mám obrázek.
"Kde je ta garáž?" zašeptala jsem na Minu.
"Už jsme tu" a ukázala na dveře, které byly asi tak 2 metry od nás.
"Fajn, tak odemkni" řekla jsem.
Jen přikývla a v kapse vyhrabala klíče.
Otáčela zámkem pomalu, aby nás nikdo neslyšel.
Dveře cvakli.
"Tak až budeme v autě a budou se otevírat venkovní dveře, tak se spustí alarm, ale než se vzpamatujou, budeme už dávno odsud." když to dořekla, trochu se pousmála a abych byla upřímná trochu adrenalinu být musí.
Když jsme vešli do garáže, tak tam bylo snad 10 možná víc aut.
"Fajn tady nikdo nebude, takže se už nemusíme krčit" narovnala se a protáhla a já udělala to same.
Mina se rozhlížela a pochodovalabkolem aut.
"Aa! Tady je to auto."
Došla k autu značky BMW a odemkla dveře auta.
Naznačila mi abych nasedla na míato spolujezdce.
Když jsme seděli a rozhodli jsme se že může otevřít dveře od garáže.
Když se otevírali, začal hučet alarm na všechny strany.
Ten zvuk byl hrozný.
Mina ani chvilku neváhala a hned šlápla na plyn.
Rozjeli jsme se a vyhli jsme se sotva venkovním dveřím.
Ani jsem nikde neviděla tu 'ochranku' a když už, tak byli naprosto zmatení.
Než jsme se nadáli byly jsme docela daleko a najeli jsme na silnici.
"Páni! To byl adrenalin!" začala jsem se smát Mina se taky zasmála, ale hned zvážněla.
"To sice jo... Ale budou nás hledat, možná už teď jedna polovina nás pronásleduje a ta druhá se ještě vzpamatovává.. A taky je možny že to už ví i Nick že jsme utekli."
"Takže jak to uděláme? Kde vůbec jsme?"
Zeptala jsem se.
"No... Jestli si to dobře pamatuju, tak jsme na dálnici a míříme přímo do Miami."
"Co?!?" zhrozila jsem se.
"Co je?" zeptala se Mina.
"Vždyť to je několik tisíc kilometrů od mého domova"
"I tak Mio, nemůžeš jen tak odejít domů, protože právě tam tě bude Nick hledat jako první." řekla a trochu zesmutněla.
"Dobře, ale co budeme dělat? Já nemám žádné peníze" řekla jsem.
"Neboj, neukradla jsem jenom klíče."
"Aha.. A do jakeho hotelu půjdeme?"
" to nevím, ten co bude po ruce."
"Dobře, kolik peněz si vůbec vzala?"
"No tak nějak..." začala počítat.. To bude asi hodně peněz.
"... Mám nějak okolo dvou tisíc dolarů, ale mám i kreditku, takže by nám to mělo stačit."
"Dobře, ale co když.."
"Pšt!.." přerušila mě Mina.
"Slyšíš to?" zarazila jsem se. "co?"
"Poslouchej.." zaposlouchala jsem se.
Slyšela jsem jenom jak vrní auto, ale najednou jsem uslyšela, jak někde za námi jede auto, bylo docela hlučný.
"Kdo by ale jezdil tak pozdě večer?"
"Nickova ochranka.."
Zhrozila jsem se ještě víc.
"Cože?!.. Oni nás najdou jestli nezrychlíme!"
"Už je pozdě! Podívej se do zpětného zrcátka!"
Přikývla jsem a podívala jsem se do zpětného zrcátka.
Bylo tam auto a je docela blízko.
"Sakra! Je tam jedno auto a není zrovna moc daleko a je nám čím dál blíž za zadkem!" musíme zrychlit.
Mina hned začala přidávat rychlost až jsme byly na 150 km/h.
Stejně nás doháněli.
Už jsme byli od sebe nějak to metrů.
"Mino šlápni na to!"
"No jo neboj, nedohoní nás.."
Zrychlovala už jsme byly na 189km/h.
"Kolik si myslíš že tam v tom autě je těch bodyguardů?"
"To nevím.. Asi 4, ale je možné že jsou i na motorkách."
Podívala jsem se do zadu a uviděla jsem.. Co to je.. To je přece ZBRAŇ!
Jeden chlápek vylezl z okýnka a měl v ruce zbraň vypadá to jako brokovnice.
Začal mířit přímo na Minino místo.
"Mino pozor mají zbraň!"
Jenom když jsem to dořekla tak kulka projela sklem jak ze zadu tak ze předu, sotva minul Minu.
"Sakra! Tohle jsem nečekala že začnou i střílet!"
"Ale proč míří jenom na tvoje místo?"
Posívala se na mě.
"No za prvé jsem na místo řidiče a za druhé Nick určitě nechce aby tě trefili ale já za nic nestojím takže určitě řekl, aby mě zabili."
"Takže jestli jsem to pochopila, tak jestli nás chytnou, tak tebe zabijou a mě vezmou za Nickem že?"
"Přesně tak"
"No.. Tak to se musime snažit aby nás nechytli."
Začali jsme se jemně smát.
Další kulka, ale to už našla svůj cíl.
Mina dostala kulku do ruky, ale zase je štěstí že to nedostala někam jinam.
"Au! Sakra to bolí!"
"Mino! Neboj pusť volant, vyměníme se.
Aby si měla tu ruku v klidu a umrtvy si to."
Jenom přikývla.
Rychle jsme se vyměnili já jsem chytla volant a Mina si utrhla kousek látky z trička a omotala si to kolem ruky.
Když si to omotala, tak se podívala do zadu.
"Mio pozor zase míří!"
Rychle jsem se podívala do zrcátka.
Mířil na mě.
Ztiskl spoušť.
Rychle jsem se zkrčila, ale i tak mi to moc nepomohlo, kulka mi proletěla kolem obličeje, ale jinak mě nezasáhla.
Na tváři mi začala téct krev, ale nevšímala jsem si toho.
Podívala jsem se na Minu.
"Mino Musíme se ho nějak zbavit."
"Ale jak?" zeptala se.
Něco mě napadlo.
"Už mě něco napadlo, ale nebude se ti to líbit."
"Mám se držet?" zeptala se.
Přikývla jsem.
Snad se to povede.
"Tak jo jdeme na to..."
Jely jsme vysokou rychlostí takže je to fajn.
Rychle jsem zabrzdila a ti bodyguardi to nečekali a jeli dál.
Narazili jsme na ně a ten co střílel se praštil do čela a potom do krční páteře, takže to hned nerozchodí, řidič se praštil do volantu na další dva co byli v zádu, tak na ty jsem neviděla, ale asi se bouchli do hlavy.
Ale ani my jsme nedopadli dobře, já jsem narazila hlavou do volantu ale Mina na to byla dobře když nepočítám tu ruku, ona se držela, takže byla v pořádku.
Potom jsem zase šlápla na plyn a rozjeli jsme se.
Naše auto bylo naražené ze zadu takže nám jede v pohodě ale jejich auto bylo naražené ze předu takže se jen tak nerozjedou.

***

Jeli jsme nějak čtvrt hodiny. Strašně mě bolela hlava a tvář a Minu zase bolí ruka.
"Mino co ruka? Máš tam kulku?"
"Ne to naštěstí ne."
"Mám jet potom do nemocnice s tebou?"
Zavrtěla hlavou jako že ne.
"Ne nemůžeme jinak by nás Nick našel."
"Tak ale ja to uděláme s tvojí rukou?"
"Neboj, než mě sebrali, tak jsem se učila na doktorku. Vyléčím jak sebe, tak i tebe."
Usmála se na mě a já ji to oplatila.
"Asi tak za 5 minut by jsme mohli vidět už město.." přikývla jsem.

***

Když jsme dojeli do města, tak jsme šli hledat nějaký hotel.
Bingo! Hotel nalezen.
"Mino chceš jít do tohoto hotelu?"
Musela jsem ji vzbudit, byla celá bledá. Ani se ji nedivím, musela ztratit hodně krve.
Ani mě není zrovna nejlíp.
"Jo jasně, ale nevim jestli tam dojdu.."
"Tak mi dej peníze, zaplatím pokoj a dojdu pro tebe." usmála jsem se na ni.
Zaparkovala jsem blízko hotelu, protože to auto je moc nápadné.
"Tak jo peníze mám v kapse."
Vyndala jsem peníze a otevřela jsem dveře.
"Nemusím tě zamikat že ne?" zasmála jsem se jemně.
Taky se jemně zasmála. " Ne nemusíš."
Zabouchla jsem dveře a šla do hotelu.

V hotelu nikdo nebyl všichni už spali.
Jenom na recepci bylo jemné světlo z lampy a tam usínající stařec.
Na pravé straně bylo zrcadlo.
Zhrozila jsem se.
Vlasy jsem měla zalepené od krve, celá špinavá.
Sakra co teď?
Trochu jsem se oprášila, dala si kapuci aby ty vlasy nešly vidět.
Došla jsem k recepci a jemně jsem vzbudila starce.
"Promiňte, ale pořebovala bych jeden pokoj.."
"Ano jistě chcete to mít s balkónem?"
"No to záleží na tom v jakém patře by jsme byly"
"No.. Kdyby jste chtěla balkón, tak v 5 patře a jestli ne tak by jste byla v prvním patře.."
"Tak fajn beru pokoj s balkónem."
Přikývl podal mi klíč, zaplatila jsem a odešla pro Minu.

Došla jsem k autu, vzala jsem Minu, vzala jsem autolékárničku, zamkla jsem auto a šli jsme do hotelu.
U recepce jsme šli potichu, aby jsme nevzbudili staříka a šli hledat náš pokoj.

Když jsme našli pokoj, nebyl zrovna nóbl, ale aspoň něco.
Položila jsem Minu na postel.
"Mino donesu ti vodu a bez tebe ti to nedokážu ošetřit."
"No jo neboj, dones mi vodu prosím mám žízeň."
Přikývla jsem a šla pro vodu.

Donesla jsem vodu a podala ji.
Mina vodu vzala a začala pít.
Než to vypila, tak jsem donesla autolékárničku.
"Tak jo co mám dělat?"
"Nejdřív mi sundej ten kosek látky a..."
Začala vysvětlovat a já dělala to co řekla.

"Tak, hotovo.." řekla jsem asi po půl hodině.
"Díky, teď je mi mnohem líp." poděkovala.
"Není za co, půjdu se osprchovat musím si tu krev ze sebe smít." řekla jsem.
"Dobře" odpověděla.
Otočila jsem se, vzala jsem si náhradní oblečení a šla do sprchy.

Když jsem vešla do ložnice Mina už spala.
Ani jsem neměla chuť na nic k jídlu a tak jsem si šla lehnout taky.
Ani jsem se nenadála a usnula jsem.

***

Tak joo další story:) aď se vám líbí schválně sem ji udělala delší, protože ta předchozí byla moc krátká a tak to vynahrazuju:) :D

Další díl bude co nevidět;)

|Omlouvám se za chyby:D :)) |

• ale pořád platí že komu se líbí tato story ať mě sleduje;) a díky těm co mě začali sledovat;) :)) •