Living With Bad Guys #(Mafiánův Zajatec)

Strach

Nemohla jsem tomu uvěřit. On.
Nick. Zabil člověka přímo přede mnou. Bez přemýšlení ho zabil.
Všechny tašky co jsem držela byly na zemi a Michaela se ani nehla a čekala co bude dál.
Měla jsem strach. Dívala jsem se tomu člověku do jeho mrtvých očí. Byly bez kapky života a to kvůli Nickovi a to mě děsilo nejvíc.
Nechala jsem si ho připustit k tělu. Takovou chybu už nikdy nechci udělat.
Podívala jsem se na Davea a šlo vidět že ho to mrzelo, že jsem zrovna tohle musela vidět. Potom jsem se setkala s Nickovými oči. Ve tváři neměl žádný cit.
Jenom kamenný výraz nic víc.
Jde vidět že v tom má asi praxi.
"Michaelo odveď ji odsud." řekl přísným hlasem. "A ty krámy si vezměte s sebou." dodal ještě.
Byla jsem v šoku, ale zmocňoval se mě vztek. Nevím odkud se vzal, bylo mi to jedno. Začal jsem se lehce mračit, vzala jsem si všechny tašky, co mi spadly a křečovitě jsem je chytla.
Ještě jednou jsem se na něho podívala a vztek odstoupil. Chtělo se mi brečet a tak jsem rychle odešla nahoru do svého pokoje.
Sotva co jsem zavřela Michaele před nosem jsem začala brečet.

Nick

Seděl jsem ve své dočasné pracovně a nevěděl jsem jak mám reagovat a co cítit, když jsem uviděl Miu tak vystrašenou.
Chtěl jsem si dát pěstí a ji obejmout.
Za tohle mi nikdy neodpustí.
Snažil jsem se v tu chvíli nahodit kamennou tvář, ale v hloubi duše mě to mrzelo co musela vidět.
Ten muž musel zemřít, byl to špeh mého bratra, musel jsem ho zabít jinak by všechno vyzradil bratrovy a nechci zase riskovat Miin život, jenom kvůli mé blbosti.
To nemůžu dopustit.
Najednou mě napadla obrovská blbost, kterou jsem hned zamítnul.
Napadlo mě že bych Miu poslal pryč, co nejdál ode mě dokud se situace neuklidní, ale to v žádném případě neudělám.
Musím ji mít na blízku.
Ještě chvíli jsem přemýšlel nad tím návrhem co jsem vymyslel, ale vyrušilo mě zaklepání na dveře.
"Dále"
Ze dveří vyšla Michaela.
"Dobrý večer pane. Chtěl jste se mnou mluvit?" zaptala se.
"Ano, to chtěl." vzhluboka jsem se nadechl, vydech a spustil.
"Tohle bylo naposledy co se něco takového stalo. Příště, až se rozhodnete zase vyrazit bez mého svolení ven, tak mi dáte vědět na mobil, když se rozhodnete vyrazit zpátky do vily, dáš mi vědět zase na mobil. Tohle a ani nic podobného Mia už nikdy nesmí vidět." zatímco jsem ji vše vysvětloval, ona jenom přikyvovala hlavou. "A jako na závěr ti ještě z mé dobré vůle říkám že pro tebe budu mít dříve či později velmi důležitý úkol, snad ze všech nejdůležitějších co si kdy snad měla.
Tak se připrav na všechno a později ti řeknu co to je za úkol. Jsště nad tím musím popřemýšlet." zase přikývla.
"Pane můži mít dotaz?" Zeptala se opatrně.
"Spusť."
"Nechci do toho nějak mluvit, ale ten úkol. Týká se to Mii?" Zbystřil jsem při vyslovení jejího jména. Všimla si toho a trochu znejistěla.
"To tě teď nemusí zajímat. A teď jdi." dořekl jsem a Michaela hned odešla.
Po ní došel nečekaně Dave.
Měl smutnou tvář.
"Chci s tebou mluvit." kývl jsem na to ať začne.
"Mia nebyla na večeři a odmýtá kohokoli pustit k sobě do pokoje. Nikoho nechce ani vidět." povzdechl jsem si. " Dobrá půjdu ještě za ní ji zkontrolovat." promnul jsem si oči a stoupnul.
Vyšel jsem z pracovny a Dave šel za mnou, akorát on musel jít ještě něco vyřídit, takže jsem šel zbytek cesty sám a naštěstí mě nikdo nepotřeboval.

Došel jsem ke dveřím jejího pokoje a lehce zaklepal.
Nikdo se neozýval ale to mi nezabránilo v tom abych odešel.
Vešel jsem do místnosti a tam jsem uviděl jak Mia leží v posteli, ale nespala dívala se na mě.
"Co tu děláš?" sedla si a rozsvítila lampičku na nočním stolku.
Zavřel jsem dveře a šel za ní, ta se ale zase oddálila. Zastavil jsem se. Přivřel jsem oči.
"Ty se mě bojíš?" zeptal jsem se.
"A ty se divíš?" podívala se na mě tak křehce. "Ne" zašeptal jsem. Nedivím se jí. Byla chyba když jsem se nabídl s tím že ho zastřelím já osobně, ale byl jsem naštvaný.
"Budeš mě nenávidět?" vyletělo ze mě.
Vyšokovaně se na mě podívala. "J-j-já.." byla zaskočená, ale já chci vědět její odpověd.
Přiblížil jsem se až k ní kde sedělal uprostřed postele, lehce jsem se k ní nahl, až jsme se skoro dotýkaly rty a dal jsem svoji ruku na její rozpálenou tvář.
"Odpověz mi." zašeptal jsem. Doufal jsem že mě teď odsud neodežene.
"Na co?" přivřela oči a dělala hloupou. "Odpověz mi na otázku. Budeš mě nenávidět?" zeptal jsem se ještě jednou. Mia zavřela oči už úplně a odpověděla. "Ne, tebe nedokážu nenávidět." oddychl jsem si.

Mia

Byl tváří přímo u mě a já už to nemohla vydržet.
Nechce se mi to sice věřit, ale já jsem mu odpustila. Ano, stále se ho bojím, ale jeho vůně, jeho doteky, jeho rty. Mé tělo mě zradilo a já měla chuť ho políbit. Znovu cítit jeho rty na těch svých.
Chtěla jsem ho políbit a on mě, ale náhle mu zazvonil mobil. Byla jsem zklamaná. Nick lehce zavrčel a vzal ho do ruky.
"Promiň, ale tohle musím vzít. Uvidíme se zítra u snídaně." Bez jiných dalších slov odešel a mě tam nechal samotnou.
Zase jsem mu podlehla.
Povzdechla jsem si a zhasla jsem lampičku.
Pohodlně jsem si lehla a po chvíli jsem usnula.
Bylo toho na mě moc.

***

Omlouvám se za chyby a taky za to že jsem i někomu slíbila že další část měla být už včera, ale nestihla jsem to. Tak snad mi to odpustíte;) a taky se omlouvám za to že jste čekali tak dlouho:)