Nezničitelná

64.

"Ahoj, jmenuji se Vanda. Právě k vám hovořím z té skleněné budovy u Pražského hradu. Musím vám sdělit, co se v posledních letech dělo a co se bude dít teď. Válka, při které byl vypuštěn jed, který nás zabíjí, vznikla kvůli Séru nesmrtelnosti, které tu vědci vytvořili.

Žena, která se prohlásila naší vůdkyní, byla jedna z těch, kdo ho vytvořil a následně použil sám na sobě. Teď je ale pryč. Proč, ptáte se? Protože chtěla všechny zabít. My ale odhalili její zlotřilý plán a zabránili jsme jí v dalším ovládání lidí.

Možná, že už vás začala obklopovat modrá mlha. Pokud ne, pravděpodobně se tak stane během několika minut. Prosím, nebojte se jí! Je to ono, již zmíněné sérum, v takové podobě, aby vašemu tělu pomohlo bojovat s plynem a postupně vám pomohlo znovu žít normální život beze strachu ze smrti. Pokud budete mít jakékoli otázky, přijďte prosím sem k nám. Ráda vám vše vysvětlím."

"Bylo to dobrý?" zeptám se Lukáše, když domluvím.

"Jasně že jo," řekne a obejme mě kolem ramen.

"Rozhodla jsem se to říct tak, aby to pochopili všichni. Uvědomila jsem si, že já sama jsem do nedávna nevěděla, co je tohle za budovu. Tak jsem to zobecnila," usměji se nejistě.

"Nestresuj se, bylo to fakt dobrý," poplácá mě po zádech Tadeáš.

"Tak dobře," přidá mi to trochu na sebedůvěře, "co budeme dělat teď?" otočím se na Lukáše.

"Půjdeme domů," usměje se na mě.