Nezničitelná

38.

Sednu si a začnu hlasitě dýchat. Pak si všimnu něčeho, nebo spíše někoho v rohu pokoje. Chci vykřiknout, ale než to stihnu, ten někdo mi dá ruku na pusu.

"Ššš, potichu. Nechceš přece nikoho vzbudit." Z blízka vidím, že to je Tadeáš.

"Co tu sakra děláš?", pošeptám, když soundá svou ruku z mé pusy.

"Si ještě krásnější, když spíš."

"Na to sem se neptala! Co tu děláš? Proč si přišel? Jak dlouho tu jsi?", začínám být fakt naštvaná a vyděšená.

"Promiň, chtěl jsem být s tebou. Pořád na tebe myslím."

"Ty si něco pil Tadeáši?", zeptám se ho po krátké odmlce.

"Jo, vlastně jo. Ale ne moc! Jen trošičku." Zasměje se jako malá holka a složí mi hlavu do klína.

"Víš, už když sem ti držel ty ruce, říkal jsem si, že jsi nádherná. A to sem ani neviděl tvůj obličej."

"Tadeáši, ach jo, s kým ses tak zřídil?"

"Mám novýho kámoše. Jmenuje se Kryštof. Prej jeho ex teď spís tvým bráchou. To od něj není pěkný."

"Jo, s tim souhlasím. Copak ti ještě tvůj novej kámoš řek?", upřímně doufám, že za chvíli usne, abych mohla také pokračovat ve spánku.

"Taky mi řekl, že máš slabost pro jeho bráchu, ale pšššt!", dá si prst před pusu, "Vandě ani muk!" Je docela roztomilý, jak mi tu leží v klíně.

"Vando?", vzhlédne ke mě a tónem mi docela připomene Klárku.

"Copak?", zeptám se.

"Odvedla by si mě, prosím, do mýho pokoje? Teda vlastně do pokoje tvýho bráchy."

"Tak pojď," zvednu se a pak pomůžu na nohy i jemu. Odvedu ho do Lukášova pokoje, uložím ho do postele a dám mu pusu na čelo.

"Dobrou noc," řeknu mu ještě ve dveřích, i když vím, že už dávno spí.