Nezničitelná

27.

Šarlota s Lukášem odešli do jiného vagónu. Jsem docela naštvaná, že mě tu nechali. Protože jsme při cestě tam Ládví minuli, musíme se v Letňanech otočit a jet zpátky. Začnu se trochu nudit a tak zkusím prohodit pár slov s klukem, který se podle všeho jmenuje Tadeáš.
"Ahoj," řeknu a sednu si vedle něj, "ty jsi Tadeáš, že?"
"Jo, a ty jsi Vanda," usměje se a podá mi ruku.
"Dobrá práce s tím metrem," řeknu a usměju se.
"Díky," odpoví také s úsměvem.
"Ale mám pár otázek, můžu?"
"Jo jasně, ptej se," řekne a odhrne si z obličeje pramen světle hnědých vlasů. Je docela pohledný.
"Jak to, že metro stálo v tý stanici? A jak to, že se rozjelo když sme přišli?"
"No.. Pankrác je poslední funkční stanice a k tomu druhému..", skočím mu do řeči.
"Jak to, že je poslední?", zeptám se.
"Ty nevíš o té díře?", podívá se na mě trochu zaskočeně. No bezva, ztrapnila sem se před hezkym klukem.
"Jasně že o ní vím!"
"Po Pankráci byla Budějovická, ale tam je teď díra.."
"Ahaaa, no jasně, teď už mi to do sebe zapadá."
"A k tomu druhému. Okolo půlnoci vždycky zastavujeme abychom doplnili zásoby. Měli jste docela štěstí," usměje se. Úsměv mu vrátím. Za chvilku ale přijde Lukáš a Šarlota.
"Tak jo bando, původně sme měli jenom tyhle dva vysadit na Ládví a pokračovat v našem denním plánu, ale Lukáš mě poprosil, jestli bychom na ně nepočkali a neodvezli je zase zpátky. Ráda bych to pro ně samozřejmě udělala, ale protože mi Lukáš moc nevěří, dohodli jsme se že dva z nás půjdou s nimi."
"Já klidně půjdu," řekne Tadeáš.
"Já taky," přidá se dívka, která držela Lukáše.
"Děkuji," řekne Šarlota a metro zastaví.