Nezničitelná

63.

Hlava se mi teď motá nejen z výšky ale i radostí. Pozoruji Lukáše, jak sjíždí dolů po anténě. Potom k nám přiběhne a obejme mě. Já si ale něco uvědomím.
"Tadeáši," otočím se k němu, "musíme to těm lidem nějak říct!"
"Počkej, zpomal, jak to myslíš?" zeptá se mě.
"Představ si, že by si poklidně šel po ulici a najednou by se všude okolo tebe začala rozprostírat tahle modrá mlha. Nebál by jsi se?" vysvětlím svou myšlenku.
"No jo, to máš pravdu," uzná Tadeáš.
"Ale jak jim to chceš dát vědět?" zeptá se Lukáš a podívá se na město, které začíná zahalovat mlha.
Na chvíli se zamyslím a pak mi to dojde. "Co rádia?" otočím se na Tadeáše, "Dokážeš nějak odvysílat zprávu?"
"Snad ano," odpoví mi, "jen musíme najít nějaký vysílač."
"Ta anténa nestačí?" zeptá se Lukáš a já s Tadeášem se na něj překvapeně podíváme.
"Asi by to šlo," uzná Tadeáš, "pojďte se mnou," řekne a vydá se ke schodišti. Nechápavě se na sebe s Lukášem podíváme, ale jdeme za ním. Sejdeme asi o jedno patro níže a Tadeáš otevře plechové dveře ve zdi.
"Jak jsem si myslel," začne se přehrabovat v drátech, které jsou uvnitř, "pár drátů tu prohodím a mělo by to fungovat. Lukáši, přines, prosím tě, ten tablet. Měl by být pořád na stole v Kristýnině kanceláři. A ty Vando," podívá se na mě, "si zatím připrav, co řekneš."