Po mostě jsme přešli na Malou Stranu. Kupodivu se stále používá tento název. Nad námi je Pražský hrad. Někdejší krásnou středověkou stavbu s katedrálou svatého Víta dnes hyzdí zvláštní prosklená stavba. Asi to někomu připadalo jako úžasný nápad, mně se to nelíbí a rozhodně, kdyby bylo po mém, bych proti něčemu takovému protestovala. Bohužel tam ta budova je a nikdo s ní nic neudělá.
Žije tam vždycky ten, kdo vládne. Stejně jako tomu bylo i dříve v naší historii. Alespoň tohle zůstalo stejné. Co pamatuji, vládne tu žena, která se jmenuje Kristýna Hyblová. Ano, poprvé jsem použila u někoho příjmení, nepřipadají mi totiž podstatná. Ač se celým jménem jmenuji Vanda Richtrová, nikdy jsem své celé jméno nepoužila.
Ale zpátky ke Kristýně. Vzhledem k tomu, že vládne už dlouho, předpokládám že brzo zemře. Nevím co bude potom. Asi volby. Ale neplánuji se jich zúčastnit.
Zatím co jsem přemýšlela, došli jsme s Alanem až na Malostranské náměstí, na kterém se dnes nachází druhý největší trh ve městě.
"Mohli bychom něco nakoupit, když už tu jsme," pronese Alan.
"To asi ano, ale nevzala jsem si peníze."
"Neboj, bavil jsem se s Lukášem a dal mi něco z našeho rozpočtu."
"Tak dobře, a řekl co máme nakoupit?"
"Prý nejaké jiné maso než kuřecí, v tom s ním souhlasím, už mi leze i ušima," udělá grimasu jakože zvrací a já se neubráním smíchu.
"Tak jdeme?", řekne když se oba dosmějeme.
YOU ARE READING
Nezničitelná
Science FictionJed vypuštěný do vzduchu při válce zabíjí pomalu každého. Nikdo se nedožije více než 30 let. Proč tedy lidé zakládají rodiny? Proč vystavují své děti stejnému osudu? Má vůbec smysl žít v takové společnosti? To jsou otázky, které si klade hlavní hrdi...
