Converse Girl

#17 - Oranžová a žlutá

Toho dne bylo už od rána všechno podivné. Nedokázala jsem najít svoji pravou žlutou conversku a levou oranžovou, takže jsem se po dvaceti minutách marného hledání rozhodla je zkombinovat. Nikdy dříve se mi ještě nestalo, že bych měla každou botu jinou, ale byl to rozhodně zajímavý pocit. Přinejmenším kvůli té pozornosti, která byla na nevšední zvolení mých bot upírána.

Došla jsem do školy bez jakéhokoliv uklouznutí, upadnutí či šlápnutí do psího výkalu, což byla další šílenost dnešního dne. Ale snažila jsem se na to moc nehledět, protože by mě to jen znervóznilo. Neboť když mi osud ubere na trapnostech tady, většinou přidá jinde.

A taky, že přidal. Přesouvala jsem se zrovna z jedné třídy do jiné, majíc za sebou zatím jen první hodinu, když mě zastavil Max. Protože když neprudí jeden Johnson, musí ten druhý.

"Já ti ten šampón zaplatím," zamumlala jsem, když se neměl k tomu, aby promluvil. Uchechtnul se a pobaveně zavrtěl hlavou.

"O to tu nejde. Stejně jsem vypotřeboval jen dvě lahvičky, tak co," zářivě se usmál a já si začala říkat, jestli si můžou být nějací bratři ještě více podobní. Sebevědomí měli oba zjevně tak moc, že by jím mohli obdarovat polovinu města a stejně by jim dost zbylo, a jejich humor byl také téměř totožný. Spočíval v obou případech totiž v tom, že se mě zřejmě snažili co nejvíce zesměšnit. Ale to byla zbytečná námaha. Stejně to za ně dělalo mé neštěstí.

"Vlastně jsem se tě chtěl zeptat, jestli nechceš někam o víkendu zajít," vysvětlil mi po chvíli. Jeho dotaz mě tak moc překvapil, že kdybych v tu chvíli něco pila, nejspíš bych to všechno vyprskla přímo na něj, jako to dělají lidé v komediích.

"Vám ještě furt nedošlo, že i kdybych souhlasila, ten večer byste nepřežili? Vždyť já bych vás ještě omylem shodila pod auto!" vysypala jsem ze sebe rychle a nesouhlasně vyšpulila rty. "A vůbec. Už si ze mě nedělejte srandu!" dodala jsem uraženě a vydala se směrem tam, kam jsem měla původně namířeno.

Max chtěl ještě něco dodat, ale už to nestihl, čímž mě jen ujistil v tom, že jsou si se Scottem opravdu hodně podobní. Pomalu chápou, pomalu činí.

A zjevně si navzájem lezou do balení holek. Nebo teda jedné určité holky. Škoda, že jí musím být zrovna já.