Bylo ráno jako každé jiné. Otevřeným oknem mi do pokoje proudil studený vzduch a způsoboval značné snížení teploty mých palců na nohou a tvář jsem měla celou mokrou. Ani toto nevybočovalo z mé ranní rutiny.
"Nech toho, vždyť už vstávám," zabručela jsem rozespale a odstrčila chlupatou hnědou hlavu z dosahu mého obličeje. Ta zklamaně zakňučela, ale klidila se pryč z pokoje. Vstala jsem a rychle se oblékla, abych chlupatou hlavu odvedla na čerstvý vzduch a dala jí tak možnost vykonat svou potřebu.
Ještě než jsem opustila dům, nazula jsem si čistě žluté conversky a popadla učebnici angličtiny, ze které nám měl být za pár hodin dán test. Můj mozek nebyl stále úplně probuzen a o jeho výkonu by se dalo pochybovat - jako ostatně vždy-, ale stejně jsem se mermomocí snažila do sebe nacpat aspoň základy.
Hector šlapal spokojeně přede mnou, vodítko připnuté. V poslední době byl někdy až moc akční a já jsem ho v půl sedmé ráno odmítala honit po parku.
Jenže pak se stalo něco, co bych za jeho chytání s čistým svědomím vyměnila. Kousek od nás se udál nějaký prudký pohyb v keři. Na vteřinu jsem zadoufala, že si toho Hector nevšiml, ale omyl. Zběsile za tím vyrazil. A mě stáhl s sebou.
V jednom momentě jsem byla vláčena silným obřím psem honícím veverku a ve druhém jsem už ležela na mokré trávě, obalena hlínou a bahnem. Nebo jsem tedy doufala, že je to bahno.
Ani mě moc nepřekvapilo, když nade mnou ve sportovním oblečení a s úšklebkem na tváři stanul Scott.
ČTEŠ
Converse Girl
Short StoryPři vyslovení jména Connie Girdwoodová si nepředstavíte člověka, kterému se smůla lepí na paty. Dokonce ani osobu, která by si z ní mohla udělat boty. Ne. Měli byste si představit obří barák s bazeném, jehož majitelka ho postavila ze smůly a ještě j...
