Converse Girl

#14 - S barevným jazykem

Sníh pode mnou hlasitě křupal, čímž mi vytvořil spokojený úsměv na tváři. Z čiré radosti jsem si vesele poskočila, přestože to muselo vypadat podivně. Konečně jsem zase měla obě nohy plně schopné pohybu. A navíc sněžilo.

Přitiskla jsem si kabát více k tělu a chvíli třela ruce o sebe, abych se zahřála. Vytáhla jsem z kapsy žvýkačky a jednu si vložila do pusy, když kolem mě proletělo něco bílého a narazilo to do nedalekého stromu. Tam se bílá věc rozplácla a část odpadla na zem.

"Hej, conversko!" zakřičel někdo mým směrem. Naštvaně jsem zavrčela na své boty s hvězdičkou na straně a otočila se. Ten blonďatý zmetek na mě mířil sněhovou koulí, na tváři drzý úsměv.

"Tak co bude, Girdwoodová?" otázal se pobaveným hlasem. Donutila jsem svou ruku, aby zůstala nečinně viset vedle mého těla, přestože ona chtěla obdařit Scotta jedním nepěkným gestem.

"Co bys jako přesně chtěl?" Ušklíbla jsem se.

"Nějaký ten křik a běh by mi asi stačil." Nevinně pokrčil rameny. Krátce jsem se zasmála a na jeho přání se pohnula z místa, přestože to byla spíše rychlá chůze, nežli ten požadovaný běh. Slyšela jsem, jak se Scott se smíchem rozeběhl za mnou, ale sněhová sprcha stále nepřicházela.

"A to je jako všechno?" otočila jsem se a zařvala na něj. Jenže to všechno nebylo.

Najednou se ozval náraz a do mých nohou vystřelila prudká bolest. A pak se ozval další náraz. Ale stále to nebylo všechno, protože pak se ozval ještě jeden. Byla to řetězová reakce. Srážka mých nohou s popelnicí způsobila srážku popelnice se zemí a vysypání jejího smradlavého a špinavého odpadu, se kterým zažilo - pro změnu - srážku mé tělo.

Ten pohled na mě, jak se válím v odpadcích, musel být k nezaplacení. Nebo aspoň to jsem soudila z toho záchvatu smíchu, kterému Scott propadl.

Moc děkuji za všechny hlasy, které jste CG věnovali ^^. Jsme v semifinále The Best Of 2015, jo! Jste skvělí❤️