Converse Girl

#2 - Černé s bílým jazykem

Rozkřiklo se to po celé škole až podivně rychle. Connie Girdwood nakopla hlavního miláčka školy. Já jsem nakopla hlavního miláčka školy.

Přišlo mi naprosto nepochopitelné, že jsem ho předtím nepoznala, ale byla pravda, že já jsem si nikdy ve škole ani venku moc lidi neprohlížela. Proč taky? Neznám je, tak k čemu mi je vědět, jak vypadají? K ničemu.

Každopádně se nikdo nestaral o detaily, takže z toho ve výsledku vznikl příběh o tom, že jsem ho chtěla pozvat na rande a jelikož on mé pozvání nepřijal, ve vzteku jsem ho kopla do hlavy. Fakt, že do hlavy bych ho dokázala kopnout velice těžko, když je ještě o dobrých patnáct centimetrů vyšší než já, nikoho nezajímal. Tahle verze se jim zkrátka líbila nejvíc, takže se u ní zůstalo.

Netušila jsem, kdo tu informaci vůbec vypustil do světa, ale nehodlala jsem to ani zjišťovat. Pravděpodobně to udělal on sám nebo ten jeho bratříček. Každopádně důsledek byl jediný - výsměch, urážky, výsměch.

Uběhly dva týdny a pár dní a na onu událost se skoro zapomnělo. Místo toho byl momentálním žhavým tématem všech rozhovorů rozchod jedné roztleskávačky a nějakého fotbalisty. Spokojena vývojem událostí jsem si ve středeční ráno obula černé conversky s bílým jazykem a šťastně vyrazila do školy. Názor ostatních pro mě nebyl zrovna nejpodstatnější, ale bylo příjemné neslyšet z každého koutu mé jméno a nějakou urážku nebo hýkavý smích. Ale kouzelnému čaroději zvanému Osud, mnou přezdívanému Ten Zlomyslný Dědek, se asi má dobrá nálada nezamlouvala, protože udělal to, co udělal.

Šla jsem zrovna po schodech dolů, otočená ke své kamarádce, která se nacházela vedle mě, když se mi rozvázala tkanička, já si ji přišlápla...a spadla jsem. Nic se mi nestalo, protože jsem spadla do měkkého.

Ano. Přímo na blonďatého Scotta. Miláčka školy.

A bylo zase o čem hovořit.

Hehe, a kdopak si všimnul, co je speciálního na jejím jménu (Lio, ty neodpovídej :-*)?