Mr. Illegal |CZ|

Kapitola 49.

Bylo zvláštní sedět v Morganově autě a nepřemýšlet nad smrtí. Samozřejmě, Emily ty myšlenky nikdy neopustily ale alespoň se v tom nemusela utápět teď.

Auto zastavilo před drahou restaurací a Emily si pomyslela, jak moc klišé celá tahle situace byla.

Bezcitný, bohatý, mafiánský zmetek, který si myslí, že vlastní svět.

Z filmů jich znala hodně, jenom nevěřila, že by se s takovým člověkem někdy setkala. Jak se ale ukázalo, život odmítal upravit pravidla hry a zkrátka si dělal co chtěl.

Počkala, až sám vystoupil a poté ho následovala. Mladý kluk okamžitě přiběhl a vzal si Morganovy klíčky.

Emily vlastně ani nedávala pozor, kam přesně jeli. Bolest její hlavy jí nutila udržet oči zavřené a myslet na Annu, která při jejím odchodu rozhodně nebyla nadšená.

"Děláš si srandu?"

Anna si opláchla obličej a poté se nahrnula k záchodu.

"Co sis myslela? Že prostě zmizí a už ho nikdy neuvidím? Udělali jsme dohodu."

Emily přivřela oči a chytla Anniný vlasy. Snažila se myslet na něco jiného,přičemž jí jednou rukou konějšivě hladila záda.

"Za tohle se omlouvám." Dodala po chvíli a opřela se o stěnu sprchového kouta. Jakmile Anna přestala zvracet, posadila se naproti ní a přitáhla si nohy ke hrudi.

"Neomlouvej se. To já se tak střískala. Mrzí mě to. Měla jsem tě hlídat."

Posledními slovy si nebyla Anna jistá, přeci jenom, znělo to, jako kdyby byla Emily nějakě malé nerozumné štěně a svým způsobem, možná taky byla.

"Nečekám, že s tím budeš v pohodě. Věř mi, představa, že s ním někam jdu se mi hnusí ještě víc, ale nemám na vybranou. Notabene - minulou noc tě sem přivezl, a ať už se nám to líbí nebo ne, udělal to a rozhodně za to bude něco chtít."

Anna si jenom odfrkla. Představa, že to byl on, kdo jí dostal domů byla nesnesitelná. Ale co mohla dělat? "Jenom mi slib, že budeš opatrná. A každých patnáct minut mi napíšeš zprávu." Emily se usmála, ale hned poté se rychle vytratila z pokoje, jelikož se Anna vrátila k záchodu.

"Dobrý den. Co vám mohu nabídnout, pane Morgane? Slečno?"

Emily s sebou cukla, když jí z jejího tranzu vyrušil hluboký hlas číšníka. Ani si nestihla pročíst jídelní lístek a vlastně ani neměla hlad. Jediné co chtěla bylo co nejrychleji ho odbít a vrátit se do postele.

Morgan si její zmatenosti okamžitě všiml a na číšníka se falešně usmál. "Dvakrát vaši dnešní specialitu a dvě neperlivé vody."

Jakmile odešel, Emily se snažila najít pohodlnou pozici, bohužel musela zůstat v klidu sedět a neopírat si hlavu, což pro ní bylo utrpení.

"To není obličej, na který se musím dívat, když vezmu ženu do drahé restaurace." Podotkl Morgan a Emily se na něho vražedně podívala. "Nejspíš ještě žádná neměla kocovinu." Zavrčela a následně se u stolu opět objevil ten samý číšník a na stůl postavil dvě sklenice.
Na nic nečekala a okamžitě si nalila vodu a doslova jí do sebe chrstla.

"Nebo si jim nejspíš nikdy nevyhrožoval, nevydržel jako rukojmí a poté nenechal zmlátit do bezvědomí." Usmála se ironicky a prohrábla si vlasy. I přesto, že se napila, opět pocítila sucho v krku a bolest se vůbec nemírňila. Právě naopak.
"Můžu tě ujistit, že jsem s tebou byl víc jak trpělivý."