Kapitola 20. |False Hope|

3K 169 9
                                    

Jako pětiletá holčička, Emily prožívala jedno z nejšťastnějších období svého života.

Což bylo logické, ve svém věku ještě pořádně nechápala okolní svět a ani jeho opravdové nástrahy a problémy, se kterýma se dospělí v jejím okolí potýkali.

Nedokázala ještě správně posoudit co je správné a co je špatné, řídila se svým dětským rozumem a vždycky okolo sebe měla milující matku, která ji učila, jak udělat ty nejlepší volby.

Jako každý, se ale i ona jednou stala člověkem, který se sám rozhoduje a dělá svoje vlastní chyby. Jenže Emily se tím člověkem, na rozdíl od svých vrstevníků stala už v šestnácti, kdy nebyla na takovou tíhu připravená.

Celý život se o ní její matka starala, pomáhala ji s úkoly, radila s prvními láskami a objímala při každém neúspěchu, najednou, najednou to ale byla Emily, která měla něčí život ve svých rukou.

Když Elizabeth onemocněla a Jason utekl, všechno najednou spadlo na ni. Na nezkušenou, vyděšenou a zrazenou dívenku, která v té domě měla mít malicherné starosti o škole, o kamarádech a o sama sobě.

Jenže tohle všechno zmizelo a Emily snad poprvé v životě pochopila, co to znamená, opravdu se starat.

A co víc, den co den musela sledovat svoji matku, jak slábne a tráví noci v bolestech s vědomím, že jí nemůže nijak pomoct.

Bylo to období, které ji nejvíce poznamenalo, které ji donutilo zanevřít nad jejím bratrem a přísahat mu pomstu.

Nějak doufala, že ho drogy dostaly a že už si dávno své vytrpěl, to bylo to, co jí pohánělo za novým životem. To ji donutilo odstěhovat se do Londýna a začít nový život, s novým štítem, snažit se zapomenout, najít si nové přátele a žít aspoň trochu obyčejný život obyčejné dvacetileté ženy, na které by nikdo nepoznal, čím si doopravdy prošla.

A pak jednoho dne ho znovu uviděla, ve stejném městě, jen pár ulic od místa, kam chodívala běžně. To co ji popadlo se nedalo vysvětlit. Tak strašně moc ho chtěla najít, tak strašně moc.

A to ji také dostalo až sem.

Sedíc na gauči, opět vyděšenou a nepřipravenou na věci, které ji ještě měly čekat.

Jako kdyby se všechno opakovalo. Jako kdyby si minulost opět znovu našla cestu do jejího života.

Anna se měla každou chvíli vrátit, čímž také byla Emily víc nervózní.

Představovala si, jak se dostane do Morganových rukou a přijde o život, jenom kvůli její blbosti.

Věděla však, že nemá na výběr a musela doufat, že všechno vyjde tak jak má.

Když uslyšela tiché klepání na dveře, srdce ji vynechalo dva údery. Vstala a pomalu se vydala na chodbu.

Každý její krok se zdál nesnesitelně dlouhý. Celé její tělo trpělo v napnuté křeči a její žaludek se obracel vzhůru nohama, když stiskla kliku.

Naštěstí se však setkala pouze s promočenou a zamračenou Annu, která v ruce svírala Emilyinu kabelku a klíče od svého auta.

Následoval dlouhý, uklidňující výdech.

„Díky bohu." Zamrmlala nahlas.

Vzala si od Anny tašku a při chůzi zpátky do obýváku našla ve volaných kontaktech číslo, které potřebovala.

„Řekneš mi konečně co se děje? To on? Ublížil ti nějak? Emily?!"

Anna zoufale mluvila na svoji kamarádku. Když ji poslala před jednu z největších firem v Londýně, pořád nechápala, proč by Emily jela zrovna tam. Bylo jí ale jasné, že s tím měl něco dočinění majitel – Christopher Morgan.

Mr. Illegal |CZ| Kde žijí příběhy. Začni objevovat