Mr. Illegal |CZ|

Kapitola 7.

Jako malá, byla Emily vzorné dítě. Nikdy nekradla bonbóny, vždycky si uklízela pokoj a ráda pomáhala s domácími pracemi. Na druhou stranu, její bratr byl prvotřídní bordelář.

Vždycky, když mu Elizabeth nařídila, aby si uklidnil pokoj, protočil na ní oči a donutil Emily, aby mu s tím pomohla. Jeho o dva roky mladší sestřička byla vždycky nadšená, což Jason nechápal.

A když v pozdějším věku začal dělat věci, které by opravdu neměl, Emily ho nikdy nepráskla.

Ani když polil sousedovo auto barvou, ani když házel na malé děti vajíčka.

Jejich matka ho vždycky omlouvala, že byl v pubertě, ale s tím musela přestat, když v sedmnácti začal dělat nelegální věci.

To už se omluvit nedalo, to už byla jeho volba. Jeho pitomá, pitomá volba.

„Ukradl si policejní složku?!" Emily křičela do telefonu, mezitím co rychlou chůzi spěchala zpátky do svého bytu.

„Neřekl bych, ukradl, spíš vypůjčil."

Zrovna teď litovala, že nezůstala v práci a neseřvala ho tak, až by si cvrnknul do kalhot.

Ale jakmile ji došlo, že v ruce drží státní majetek, rozhodla se, že nehodlá nic riskovat, proto nesla ten dokument zpátky do svého bytu. Ne, že by to bylo rozumné, protože pokud by to z nějakého důvodu policie u ní našla, nejspíš by si šla na pár let sednout, ale nehodlala riskovat, že ji s tím v práci někdo uvidí.

„Seš takovej kretén. Teď z toho nemůžu nic použít!"

Snažila se ztišit hlas, ale marně.

„Samozřejmě, že z toho můžeš něco použít."

„Jo a potom se nechat zavřít za odcizení státního dokumentu, to určitě." Odfrkla si a z kabelky vytáhla klíče.

Ne že by se Emily vyloženě bála, udělat něco nelegálního, ale nechtěla dělat to, co dělal její bratr.

Drobnýma přestupky to všechno začalo a o pár měsíců už se válel v parku v drogovém opojení a nepamatoval si ani své jméno.

Když naštvaně vešla do svého pokoje a dokument schovala do šuplíku.

„Proč si mi to sakra neřekl dřív?"

Vyjela na něj a frustrovaně se posadila do obýváku na gauč.

„A kdy jsem ti to měl říct? Když ses zhroutila?"

Chtěla něco namítnout, ale William měl pravdu. Soustředila se jenom na svého bratra a ani ji nenapadlo zjistit, odkud ten dokument pochází, předtím, než si ho ochotně vzala.

„Jak se ti to povedlo?"

„Mám na policii jednoho známého, poslouchej, okopíruj si ty doklady a potom mu zavolej, vrátíš mu to a nikdo nic nezjistí." Řekl, jako kdyby o nic nešlo. O minutu později na jejím mobilu zapípala smska, ve kterém stálo jeho údajné číslo.

„Nenávidím tě."

Řekla potichu, protože stejnak oba věděli, že to nemyslí vážně a poté típla.

Napsala na neznámé číslo, jestli by se nemohli sejít za půl hodiny v blízké kavárně a když dostala kladnou odpověď, vytáhla ze šuplíku ten spis a zamířila k nejbližší kopírce, která byla tak dva bloky od jejího bytu.

Cos mi to sakra způsobil, Williame?

Byla nervózní, když seděla jen pár stolů od místa, kde včera poprvé po letech znovu uviděla svého bratra. A ještě víc byla nervózní při pomyšlení, co se stane, když tohle bude policejní past a ona si odnese jeho blbost.

To byl kvůli blbému článku ochotný porušit zákon? Já bych to nikdy neudělala.

Kdyby Emily tušila, co se bude dít za pár hodin, nejspíš by si tuhle myšlenku nikdy nepřipustila.

Objednala si mátový čaj a netrpělivě vyhlížela někoho, kdo by připomínal policistu.

Čekala, že se ve dveřích objeví statný, namakaný chlápek, který ji nejspíš nažene hrůzu, místo toho se k ní však posadila vyhublá, černovlasá dívka a na stůl předložila svůj odznak.

Co jsem čekala.

Vyhubovala si Emily v duchu a z tašky vytáhla policejní složku. Položila ji na stůl a přisunula k té policistce.

Sice byla drobounká, ale ve tváři měla zdravé rysy a působila sebevědomě.

Chlapi po ní museli šílet.

Chtěla se postavit a odejít, ale černovláska ji zastavila.

„William mi řekl o vašem záměru jít po Evansovi. Měla byste vědět, že jediný důvod, proč jsem mu pomohla, byl, že mi slíbil, že se bude držet dál. Evans spolupracuje s nebezpečnými lidmi, jestli vás zmerčí, zabijí vás."

Její hlas byl vážný a téměř zoufalý.

Emily se posadila zpátky na své místo. Její slova jí vnukla nápad.

„Jak to, že policie o všem ví a nechává je na svobodě?"

Pravděpodobnost, že ji na tu otázku odpoví, byla mizivá, ale aspoň to musela zkusit.

Černovláska si povzdechla. Pomáhat Williamovi byla jedna věc, ale bavit se s neznámou osobou byla druhá. William ji ale ujistil, že jí může věřit, proto se nakonec podvolila.

„Čekáme na příležitost dostat je všechny." Pronesla jednoduše.

Dostat je všechny? Zahrnovalo to i Jasona?

„Co tím myslíte?"

Policistka se zasmála.

„Četla jste vůbec tu složku?"

Samozřejmě, že četla, ale nic jiného kromě svého bratra nebyla schopná vstřebat.

„Podle posledních informací má za dva měsíce proběhnout velký převoz z Londýna do Kanady, podle všeho tam budou všichni, kteří s tím mají co dočinění, to je to jediné, co vám můžu říct."

Už tak prozradila víc než by měla a riskovala tím svoji kariéru. Kdyby se její šéf dozvěděl, že mluvila s někým od tisku, letěla by okamžitě.

„Tohle ale v té složce nebylo." Namítla Emily.

„Samozřejmě že nebylo, možná jsem byla ochotná Williamovi pomoct, ale pořád vím, co je to za člověka, vy novináři se nezastavíte před ničím, aby jste získali dobrý článek a já kvůli tomu nehodlám přijít o práci."

Zvedla se od stolu, se složkou v ruce. „A pokud vám můžu poradit, počkejte, až případ uzavřeme a teprve potom do toho strkejte nos."

S tímhle tam nechala Emily sedět samotnou.

Ta měla v hlavě naprostý zmatek.

Pokud v té složce nebylo nic opravdu důležitého, jak se měla dostat ke svému bratrovi?

Rozhodně nehodlala čekat, až ten případ policie prohlásí za uzavřený a možná ho i pro dobro Londýna zahrabe.

Chtěla se osobně postarat o to, aby Jasonovi nandali želízka.

Chtěla být ten člověk, kterého uvidí, až bude nastupovat do policejního auta.

Musela k němu najít vlastní cestu. Musela se dostat tak blízko, jak jen to šlo.

A až to bude nejmíň čekat, vykašle se na něj stejně, jako se on vykašlal na ní.
-----------------------------------------------------------------
Vote+Comment♡