Mr. Illegal |CZ|

Kapitola 5. |The Past|

Říká se, že rodina je základ. Že rodina jsou jediní lidé na světe, kterým můžete doopravdy věřit - který vás nikdy nezradí a i když vás opustí, nikdy vás nepřestanou milovat.
Emily měla ale jiné zkušenosti. Její rodina rodinou nikdy nebyla.

A i když se jako malá holčička snažila to nevidět, později už se nemohla od kruté reality ochránit.

Člověk, který ji ale vždy chránil, byla její matka. Elizabeth Evansová byla výjimečná žena, který udělala v životě bolestivé chyby.

Nikdy však za mezí své chyby to, jakým způsobem vychovala své děti. Učila je samostatnosti, dobroty a především lásky.

Jenže to nejspíš nestačilo, protože dopadly tak, jak dopadly.

Když se William vrátil zpátky do obýváku, Emily seděla stočená na gauči ve své oblíbené dece a dívala se do prázdna.

Byli v jejím bytě už přes tři hodiny a za tu dobu z ní nevyšla ani jediná hláska. Jediné, co od ní na schodech slyšel, bylo to, aby nevolal Anně.

Vyhověl její žádosti a šel do kuchyně udělat čaj a nějaké jídlo, kterého se ani nedotkla.

Pohled na její unavenou a nepřítomnou část ho ničil.

Co jí její bratr mohl provést tak strašného?

Na tuhle otázku se ptal sám sebe tak stokrát, protože věděl, že Emily nebyla připravená dát mu odpověď.

Sedl si tiše vedle ní a prohlížel si její obličej. Snad nikdy ji neviděl tak mimo.

„Přestaň na mě zírat." Nařídila mu pevným hlasem, i když oba věděli, jak zlomená uvnitř ve skutečnosti je.

„Nesnědla si večeři, musíš se najíst." Jeho hlas byl tichý, přece jenom nechtěl na ni příliš tlačit.

Toho si Emily vážila, ale i přesto s ním odmítala komunikovat.

„Myslím to vážně, Emily, neodejdu z tohohle bytu do té doby, dokud se nenajíš."

„Nemám hlad." Odsekla a pevněji se zabalila do deky.

Hluboce si povzdychl a sedl si vedle ní. Jeho ruka bloudila po jejích zádech, do doby, dokud Emily neucukla.

„Co se tehdy stalo?" Zkusil to znovu a modlil se, aby už nemusel čelit žádným slzám.

Nechtěl, aby jedny z posledních vzpomínek na Londýn, byla ubrečená Emily. Dívka, která pro něj tolik znamenala.

„Odešel."

Pronesla jednoduše, jako kdyby jí to vůbec netrápilo. Její hlas se však na konci zlomil.

William nevěděl, co má říct. Soucit, který cítil uvnitř, se nedal nijak vyjádřit.

Emily nebyla připravená říct mu celou pravdu, což respektoval, ale bylo mu jasné, že je za tím něco víc.

Stará rodinná křivda. Cokoliv.

Zrovna teď ale potřebovala oporu. Nic víc. Překvapivě ho nechala, aby si ji přitulil do náruče a zavřela oči.

Snažila se tomu tak dlouho vyhnout, že si ani neuvědomovala, co se stane, až ji to všechno jednoho dne dostihne.

Netrvalo dlouho a s mokrýma očima, schoulená ve Williamově náručí usnula.

Nebyl to ale klidný spánek, ve který doufala.

Líbezný hlas se ozýval místností a ukolébával malou holčičku ke spaní.

„Maminka tě miluje."