Profesionální společnice, mladé okouzlující dívky, které jsou zbohatlými muži najímány jako doprovod.
Nikdy netají kým jsou, nehrají si na falešné přítelkyně, snoubenky ani manželky a vždy se drží pevně stanovených pravidel uvedených ve smlouvě.
Ten...
Někdy jsou slova jen ubohou náhražkou skutečných citů, které tak úzkostlivě skrýváme uvnitř sebe střežící je před lidskou krutostí a bezohledností.
Ukázat své pravé já, odhalit kým jsme a co ve skutečnosti cítíme chce odvahu a tu já nikdy nenašla, ON ji měl naštěstí na rozdávání.
Svižným tempem zdolávám schodiště vedoucí do patra vily a mé kroky směřující do Liamovi ložnice, kterou jsem před několika hodinami ve spěchu opustila.
Má cesta bohužel končí v polovině chodby a to ve chvíli, kde se dveře jednoho z pokojů prudce rozletí dokořán.
Zastaví se uprostřed kroku pronikavý pohled upřený do mých očí. Dělí nás od sebe pouhé metry, přesto je mi v tu chvíli vzdálený, jako nikdy předtím.
Vidím jeho bolest i zklamání a co je horší, vím, kdo je jejich strůjcem.
Čekala jsem, že se Liam nedozví, kde jsme byli. Harry má přeci všechno pod kontrolou, ochránil nás před bulvárem už tolikrát, tak proč je tomu tentokrát jinak? Proč dopustil, aby se Liam zase cítil mizerně? Proč jsem to dopustila já?
Jsem tu z jediného prostého důvodu, abych mu pomohla a takhle pomoc rozhodně nevypadá.
"Už jste zpátky?" Hlesne.
Nezmůžu se na víc, než na pouhé přikývnutí.
"Já-" Zarazí se načež smutně povzdechne. "Líbí se ti?" Zašepetá.
"Co-cože?" Zachmuřím se.
"Harry, líbí se ti?" Vzhlédne v očích zoufalý pohled protkaný bolestivým zklamáním, které vinnou mého mlčení nabývá na intenzitě. "Takže ano." Vydechne tisknoucí víčka k sobě prchající tak před příliš bolestivou skutečností.
Ostatním lhát můžu, ale samu sebe oklamu jen stěží.
Okouzlující charisma, šarmantní osobnost, přitažlivý vzhled-je toho tolik, co se mi na Harrym líbí. Jeho velkorysost, nesobeckost, starostlivost, provokativní lehce arogantní úšklebek věčně pohrávající na jeho tváři i způsob, jakým jedná s lidmi. Všechny tyhle maličkosti, které ho dělají tím, kdo je, jsou důvodem, proč si mě Harry získal a proč stále hraji tuhle stupidní hru.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Chci mu pomoci a to se mi podaří jen tehdy, když pomůžu Liamovi.
"Ne." Pronesu pevným hlasem. "Nelíbí se mi."
Věnuje mi překvapený pohled plný pochybností, kterých ho musím za každou cenu zbavit.
"Nebyl to Harry, kdo se mě na tom stupidním plese zeptal, ač jen ze slušnosti, jestli jsem v pořádku, nebyl to on, kdo řekl, že ten debil mi za to nestojí a je čas jít dál a kupodivu to opět nebyl Harry, kdo se o mě včera postaral. Byl jsi to ty Liame, vždycky jsi to byl ty."
