R E A L |One Direction cz|

05.| NO T-SHIRTS

L A Y L A' S   P O V  

Netuším, co očekával?

Luxusní restauraci kde jako předkrm servírují lžičku kaviáru v ceně běžného oběda pro pět lidí? Pravděpodobně ano, soudím dle jeho udiveného výrazu. 

"To je ono?" Věnuje mi tázavý pohled plný pochyb.

"Ano, to je ono." Potvrdím odepínající si bezpečnostní pás. "A neodsuzuj, dokud nepoznáš." Pokárám ho vystupující na téměř liduprázdnou ulici.

Ideální.

Zabouchnu za sebou dveře Liamova Land Roveru zdvíhající zamaračený pohled k pochmurné obloze.

Nad Londýnem visí těžká dešťová mračna vyhrožující prudkým lijákem, což není v listopadu nic neobvyklého, zato stále klesající teploty už za pozornost stojí. S takovou se letos možná dočkáme i sněhu.

Mírně se zachvěji zimou a bez dalšího zdržování zamířím rovnou do útulných, krbem vyhřívaných prostorů malinkaté pizzerie krčící se v přízemí jednoho ze starších obytných domů stojících v okrajové čtvrti Londýna.

Zvoneček nad vchodovými dveřmi vesele zacinká a mé čichové buňky se ocitají pod útokem slastné vůně pizzy právě vytažené z pece. 

"Buon giomo." Mávnu na muže po čtyřicítce stojícího za pultem oddělujícího kuchyni a prostory určené pro hosty.

"Buon giomo bambino!" Odpoví Luco se širokým úsměvem. "Jako vždycky?" Zeptá se už anglicky.

"Dneska dvakrát prosím." Zazubím se usedající ke svému oblíbenému stolku v rohu pizzerie.

"Stálý zákazník?" Hádá Liam s pobaveným úsměvem.

"Tak nějak." Potvrdím sundávajíc si šálu, zatímco Liam bojuje se zapínáním své bundy, kterou si po několika dlouhých vteřinách vyplněných mým posměšným chichotáním konečně sundá. 

"Děsně vtipný." Poznamená jakmile usedne na židli na opačné straně stolku.

"Kdyby ses viděl, pochopil bys." Pokrčím nevinně rameny statečně čelící jeho upřenému pohledu.

"Ta tvoje drzost je neuvěřitelná." Zakroutí nade mnou pobaveně hlavou. "Co dalšího bych o tobě měl ještě vědět?" Nakloní hlavu mírně na stranu jednou rukou si podpírající bradu.

Líbí se mi jeho tetování-ve skutečnosti jsem z nich totálně mimo, protože já prostě miluju kluky navždy poznamenané inkoustem. Nemít práci jakou mám, pravděpodobně si do své kůže také nechám cosi vepsat.

"Není co říct." Mýknu rameny. "Jsem absolutně nezajímavý a nudný člověk ."

Zamračí se. "To není fér, ty si o mě na netu můžeš zjistit naprosto všechno, ale já o tobě nevím absolutně nic."

"Pro tvůj klid, negooglila jsem si tě-zatím." Našpulím rty měřící si Liama podezřívavým pohledem. "Měla bych snad?" Povytáhnu mírně obočí.

"Prosím, posluž si." Pobídne mě s letmým úšklebkem. "A začni Instagramem."

Zaváhám, ale nakonec ho poslechnu, vylovím z kabelky svůj iPhone a následně najedu na onu až nezdravě populární aplikaci jménem Instagram, na kterém mám samozřejmě jako všichni mí přátelé účet, aniž bych ho aktivně používala.