My Real Dream (FF of VADAK)

Part XXV. - Šťastný Konec

*Crrr*
Bože... Nechci vstávat.

Asi po pěti minutách jsem nakonec vstala a udělala to, co každý den.

Vzala jsem si obyčejné černé legíny a tyrkysové triko s nápisem "Just do it!".

Když už byl čas jít, mohla jsem vyrazit do školy.

Což jsem samozřejmě udělala.

Přišla jsem na zastávku a místo Martina, tam stál Váďa.

Běžela jsem za ním, jak nejrychleji jsem mohla a skočila jsem mu do náručí.

Poté jsem se postavila a políbila ho.

On si dal ruce na mé boky a přitáhl si mě k sobě blíže.

Naše rty se o sebe třely a mě v břiše létalo snad milión motýlků.
Měla jsem pocit, že mi snad za chvíli roztrhnou břicho a pak celý od krve vyletěj.

Představila jsem si to a začala se tomu smát, jak debil, což přerušilo naše líbání.

,,Čemu se tak směješ?" zeptal se.

,,Ále... Ničemu." odpověděla jsem a snažila se sklidnit.

,,Mmm... Dobře. Rodiče dnes pojedou někam ke známejm. Nechtěla bys ke mě? Můžeš u nás i přespat, dnes je pátek." zeptal se.

,,No... Tak jo." odpověděla jsem šťastně.

,,Super." řekl.

Ještě chvilku jsme tam čekali a potom přijel autobus, do kterého jsme nastoupili.

Když jsme přijeli ke škole, tak jsme vystoupili z autobusu a ruku v ruce jsme šli do školy.

Až nás takhle uvidí Karol...

Držet se za ruce...

Musela jsem se tomu trochu zasmát.

Váďa se na mě samozřejmě zase otočil s nechápavým pohledem.

Já nad tím mávla rukou na náznak, ať to neřeší.

Vešli jsme do třídy a Karol mě samozřejmě začala probodávat pohledem.

Já se snažila tvářit povrchně.

Né, že bych to dělala normálně, nejsem žádná nafoukaná kráva, ale na ní, jsem to udělat musela.

Nejspíš jsem ji tím začala štvát ještě víc.

Yeay!

,,Ahoj Manino." pozdravila jsem Martina s úsměvem.

,,Ahoj." řekl s... S umělým úsměvem.

Posadili jsme se do své lavice a hodiny plné nudy začali.

Po škole:

Už jsem skoro doma.

Mamka mi určitě dovolí, k němu jít.

Řeknu jí, že jdu ke kamarádce.

Kdyby zjistila, že mám kluka, tak by to bylo zas milion otázek.

A to nechci.

Přišla jsem domů a hned si vzala mobil a vytočila mámu.

Vzala to rychle.

,,Ahoj, zlatíčko." pozdravila mě.

,,Ahoj mami, jen, že už jsem doma a chtěla bych dnes jít ke kamarádce a spát u ní. Můžu, ne?" zeptala jsem se.

,,Ano, můžeš, já dnes asi stejně půjdu taky ke kamarádce a přišla bych asi až pozdě. Takže si zbal, co potřebuješ a klidně můžeš jít."

,,Super, díky. Tak ahoj!"

,,Ahoj." řekla a já to típla.

Vyběhla jsem nahoru a vzala si do tašky vše, co budu potřebovat.

Pyžamo a něco na převlečení na zítra.

A ještě nabíječku.

Přihodila jsem si ještě pár věcí a konečně mohla jít.

Já se tak těším.

Být s osobou, kterou milujete, je to nejlepší na světě.

Vyšla jsem z baráku a šla hned k Vadimovi, který na mě už určitě čeká.

Zazvonila jsem na zvonek a po chvíli mi otevřel Vadim.

,,Kotě, stýskalo se mi po Tobě." řekl mi sladce v objetí.

,,Vždyť to byly asi jen dvě hodiny." řekla jsem.

,,No právě." řekl a oba jsme se začali smát.

,,Tak pojď." řekl mi a šli jsme dovnitř.

Po třech hodinách:

Zadýchaní z trampolíny, kterou má Vadim na zahradě jsme šli zpět do baráku.

Ihned jsem popadla skleničku s vodou, kterou jsem vypila.

Váďa se taky hned napil.

,,Nechceš se jít na něco dívat?" zeptal se.

,,Tak... Klidně." odpověděla jsem mu a šli jsme nahoru.

Lehl si do postele s notebookem a já si lehla vedle něho.

Pustil "Fakjů pane učiteli 2".

Jedničku jsem viděla a on prý také.

Hodně jsme se u toho nasmáli a když film skončil, už bylo dost hodin.

,,Půjdu se osprchovat." oznámila jsem Váďovi a chtěla se zvednout, ale on mě chytil kolem pasu a stáhl zpátky do postele.

,,Kašli na to." řekl a vzal deku, která byla ještě před chvílí pod námi a přehodil ji přes nás.

Leželi jsme na bocích naproti sobě a koukali si do očí.

Dal si ruku na můj pas a přisunul si mě k sobě blíž.

Své rty přitiskl na ty mé a já začala ihned spolupracovat.

Svou ruku přesunul z mého boku na můj zadek a jemně ho zmáčkl.
Usmála jsem se do polibků a on pokračoval.

Po chvíli jsme se od sebe odtrhli.

,,Miluju Tě." zašeptal.

,,Miluju Tě." zašeptala jsem a věděla, že tyto dvě slova, mě budou s Vadimem doprovázet až do konce života...

Ahojky, tohle je konec celé téhle knihy.

Doufám, že se Vám líbila a bavilo Vás ji číst, jako mne ji psát.

Moc Vám děkuji za Vaši podporu, která mi pomohla, to dotáhnout až sem.

Kdybyste náhodou chtěli i druhý díl, můžete mi to napsat do komentářů.

Uvidím, jestli ho udělám, ale jen, když budete chtít.

S láskou Vaše Adelaide♥