My Real Dream (FF of VADAK)

Part XVI. - Proč Mi To Děláš?!

*Crrr*
Aaaa! Kde je ten debilní mobil! Rve mi to uši! Hmatala jsem rychle pod svůj polštář, když už jsem ho měla, tak mi nešlo ho vypnout. Jasný, to se může stávat jenom mě! Konečně se mi to podařilo a já si užívala toho ticha.

Takhle jsem tam ležela asi ještě pět minut, ale pak jsem se konečně přemluvila a vstala.

Ve škole:

Jdu do třídy a Vadim tu ještě není. No jo, já chodim dřív. Asi dali za naší poslední lavici u okna nějakou novou, ale je prázdná.

Ty vole, Adélo, je jasný, že je asi prázdná, když nikdo novej ještě nepřišel, ne? Seš fakt blbá, řekl mi můj vnitřní hlas, ale má pravdu.

Posadila jsem se na své místo, připravila se a nedočkavě čekala, kdy přivede učitelka toho nového žáka.

Bude to holka? Nebo kluk?

Mě je to celkem jedno, jen aby se nechoval jak ostatní, což se asi nestane.

Otevírají se dveře! Yeaaaaay!

Ne... To je jen Vadim. Teda... "jen" Vadim.

,,Ahojky!" pozdravil mě zvesela.

,,Ahoj" pozdrav jsem mu opětovala.

,,Nějaká skleslá, ne?" ptal se.

Chytrej seš, Vadime. Nebyla bych, kdyby ses nechoval tak divně.

,,Ehm... Ne" odpověděla jsem po chvíli a snažila se usmát, ale věděla jsem, že to musí vypadat falešně.

,,Poznám, když mi lžeš" řekl a tvářil se jakoby jsme byli nějaký pošahaný BFF co se znaj roky.

Ty mě tak znáš, Vadime. Určitě.

Neodpovídala jsem, protože do třídy vtrhla učitelka s... S Martinem?! Děláš si prdel?! Omg! Já si z toho dělala srandu, ale on se sem fakt přistěhoval další YouTuber! (Martin z kanálu "Jmenuju se Martin")

Takhle natěšená si byla i z Vadima, tak se zklidni, okřikl mě můj vnitřní hlas, má pravdu a proto mě mé nadšení hned přešlo.

Může to být někdo úplně jiný než ve videích. Poznala jsem to u Vadima.

Hned se k němu nahrnula celá třída, kromě nás dvou. Vadim ho zná a já ho znát nechci.

Všichni chtějí určitě podpisy, fotky, atd... Prostě šílej, no... Děti...

Když už se uklidnili, tak šel směrem k nám.

,,Čus Kaďáku!" pozdravil vysmátě Vadima a pak jeho pohled přejel na mě.

,,A slečna se jmenuje?" zeptal se Martin a snažil se asi vypadat vážně.

Vím, že jsem se musela červenat jako rajče, ale než jsem stihla odpovědět, udělal to za mě někdo jiný.

,,Adelka, naše malá princeznička" řekla ironicky Laura a "hladila" mě po vlasech.

Martin se na ní jen nechápavě podíval.

Ona naštěstí hned odešla a já jen slyšela jak se s ostatníma blbkama připitoměle směje.

Skvělý, takže jsem se hned ztrapnila.

Martin chtěl asi něco říct, ale Vadim mu asi začal vykládat všechno, co tu zažil.

Já si jich přestala všímat a projížděla jsem instagram.

Zazvonilo na hodinu a my se začali učit.

Asi v půlce hodiny, někam odešla učitelka a ve třídě byl samozřejmě hned nehoráznej bordel.

Někdo mi začal klepat na rameno. Sedí za mnou Martin, tak kdo to asi bude, že?

Otočila jsem se a podívala se na něj výrazem alá tak co si chtěl?

,,Já se jmenuji Martin, vy?" řekl "vážně" Martin a vypadal u toho vážně sladce.

,,Adéla, Adéla Leibeltová" odpověděla jsem.

,,Krásné jméno, slečno"

,,Děkuji" řekla jsem a snažila jsem ss hrát jeho hru.

,,Rád bych Vás poznal, máte po škole čas? Můžeme se jít projít do parku"

,,Ráda s Vámi půjdu, pane Careve"

,,Tak to jste mě mile potěšila"

,,Budu Vás čekat po škole před školou" řekla jsem.

Cos to řekla za blbost? Po škole před školou? Chytrá seš, okřikoval mě zas ten můj vnitřní hlas.

Martin chtěl asi ještě něco říct, ale do třídy vtrhla učitelka.

Po škole:

Vadim si nejspíš s někým psal a pak se celej drn choval divně, nechápu to. Ale začínám mít ráda Martina, je milej, hodnej a "přidal se na stranu trapáků".

Čekám před školou na Martina. Vadim je už někde pryč a ani neví, že se spolu jdeme projít. Proč by ho to taky zajímalo, že? Jedinej problém je ten, že jsem se do něj nejspíš zamilovala.

Z mých myšlenek mě vyřušil Martin, který přiběhl a silně mě objal.

,,Jdeme?" zeptal se.

,,Jojo" odpověděla jsem.

Chvíli mi říkal něco o tom jak se sem přistěhovali, kvůli otcovi práci atd...

Už jsme byli v parku a začali jsme se konečně "seznamovat".

,,Takže tobě je..." řekl.

,,Sedmnáct" dořekla jsem jeho větu a tím jsem mu odpověděla.

Co-co to m-má k sakru b-být?! To co jsem viděla na té lavičce mě hned zarazilo a Martin si toho musel všimnout.

Nechápu to! Proč mi tohle do prdele dělá?!

Slzy se mi nahrnuly do očí a já se snažila js zastavit, ale neúspěšně.
Proč? Do prdele proč?!

Vadime...

Tak co? Prosím Vás, neukamenujte mě za to. :D
Snad se Vám část líbila, těšte se na zítřek! :3
(P.S. omlouvám se těm, kteří chtěli nějakého jiného YouTubera, ale... Manina je Manina :D)

S láskou Vaše Adelaide ♥