My Real Dream (FF of VADAK)

Part VIII. - Žiletka

O měsíc později:

*Crrr*
Úterý... Za ten měsíc se asi nic nezměnilo.
On se ke mě chová jako ostatní a prý se i většina holek rozešla se svými kluky, kvůli němu. Ale jedno nechápu, když nás nikdo nevidí tak se na mě usmívá a nic mi nedělá.

A já... Já jsem na tom čím dál hůř.
Mám příšerné noční můry a skoro celou noc probrečím.
Prostě to nezvládám!

Nechci tu být dál, chci se zabít, ale nedokážu ublížit tátovi, bráchovi a už vůbec ne Alici.

Udělala jsem si ranní hygienu a šla se obléct. Vzala jsem si černé roztrhané džíny s vysokým pasem a galaxy crop-top.

Pak jsem se šla do koupelny namalovat. Použila jsem makeup, linky, řasenku a hledala jsem fialovou rtěnku, aby mi ladila k oblečení.

K čemu to je?! K čemu se sakra snažím vypadat dobře?! Můj vzhled stejně neovlivňuje to, že mě všichni nesnáší! Nesnáším svůj život! Kéž bych se nikdy nenarodila!

Naštvaně jsem začala hrabat ve všech šuplících, ale už jsem nehledala to, co předtím.

Konečně, konečně jsem ji našla.

Mám to udělat?! Nebo ne?!

Jo!

Sedla jsem si do rohu koupelny a přiložila si ji k zápěstí.

Popotáhla jsem s ní jednou, podruhé a potřetí... Aaa... Úleva... Krásná bolest...

Umyla jsem si ruku od krve a poté i žiletku. Pak jsem ji dala do šuplíku a našla jsem při tom tu rtěnku, kterou jsem hledala předtím. Namalovala jsem se a šla do školy.

Vzala jsem si galaxy Vansky a koukla se do zrcadla, na svůj celkový "look". Nevypadá to zas tak špatně. (média)

Pak jsem si vzala pár náramků abych zakryla jizvy.

Ve škole:

Šla jsem pomalým krokem a přibližovala se ke třídě.

Ach jo...

Taaaak, teď to, na co jsme všichni čekali :D

Vadimův pohled:

,,Hele, přišla princeznička" řekl ironicky Tadeáš.

Podíval jsem se na ni a snažil se udržet kamennou tvář. Slušelo jí to. Nemohl jsem se na ni vynadívat.

Je mi jí líto, ale nemůžu bejt neoblíbenej. Pak by někdo někam napsal, že v reálu jsem někdo, koho ostatní nesnášej a moje YouTube kariéra bude v prdeli.

První hodina byla matika a ta jí asi jde, na rozdíl ode mě.

O přestávce jsem šel za Tomášem, Tadeášem a Karol.

Už jsem tu měsíc a poznal jsem, že tihle lidé, jsou zlí.

Ale co to tu vykládám, to já jsem ten zlej. Nesnáším se za to, co jí dělám, ale jinak to prostě nejde.

První hodinu byla matematika, která mi zrovna nejlíp nejde.

Když skončila hodina, tak jsem chtěl jít za Tadeášem (teda, já nechtěl, ale musel jsem), ale něčeho jsem si všiml.

Měla... Ona se řeže?! Proboha! Měla vidět pod jedním z náramků jizvy od řezání!

Pohled Adély:

Vstala jsem ze židle a začala se připravovat na další hodinu.

Někdo mě silně chytl za zápěstí. Když jsem se otočila, stál tam rozzuřený Vadim a táhl mě k Tadeášovi, Tomášovi, Karol, Elizabeth a Lauře.

Nebudu odmlouvat, akorát by to bylo horší.

Připravuji se na bolest, asi bude fyzická, ale mě to bude bolet psychicky.

Už jsme byli u nich a oni na Vadima nechápavě koukali. Otočil se na mne a pak na ně se stále rozzuřeným výrazem.

Co jsem mu sakra udělala? A co teď udělá mě...

Ahojteee, další část je za námi, doufám že se Vám líbila, jestli ano, tak můžete zanechat vote a koment.
Díky, že to čtete!

Vaše Adelaide :*