My Real Dream (FF of VADAK)

Part XX. - Koho Vlastně Miluju?!

Vadim se na mě díval s pootevřenou pusou a nejspíš přemýšlel o tom, co má říct.

,,Zklamal jsi mě. Zase." řekla jsem a byla naodchodu.

Otočila jsem se a odcházela.

Procházela jsem parkem a vůbec jsem nevnímala okolní svět.

Chtěla jsem se alespoň na chvíli vytratit z tohoto světa. Ze svého života.

Alespoň na chvíli na vše zapomenout.

Odhrnula jsem náramky ze svého zápěstí a prohlížela si jizvy.

Ne, víš, že to dělat nemáš. Nechceš přece skončit v blázinci, ne? Okřikoval mě můj vnitřní hlas.

Rychle jsem zakryla své zápěstí náramky a bylo mi do breku.

Zase.

Nechtěla jsem žádnou společnost, ale zároveň jsem cítila příšernou samotu.

Slyšela jsem za sebou rychlé kroky a otočila se.

Byl to Martin.

,,Můžu Tě doprovodit?" zeptal se.

,,Eh... Jo." odpověděla jsem.

,,Já myslím, že on to-" nedořekl.

,,Nemluv o tom!" skočila jsem mu do řeči.

,,Promiň..." zamumlal.

,,Eh... Né, já promiň. Neměla jsem na tebe hned řvát, jenom... Prostě nevím, co mám dělat!" řekla jsem a u konce zněla naštvaně a zároveň vystresovaně.

,,To je dobrý, chápu to." řekl a chytl mě kolrm ramen.

,,Díky, za to, co pro mě děláš. Nevím, co bych bez tebe dělala." řekla jsem a podívala se na něj.

,,To já díky, že Tě vůbec znám." řekl a usmál se. Obejmula jsem ho a on mi objetí opětoval.

Stáli jsme tam v obětí asi deset vteřin a pak šli dál.

Už jsme se blížili k rozcestí našich cest.

,,Hele... Nechceš ke mě? Nikdo nebude doma, tak si mužem třeba pustit nějakej film, nebo..." řekl.

,,Eh... Jo, ráda." řekla jsem a usmála se na něj. On se také usmál a šli jsme dál.

Procházeli jsme v uličkách až jsme přišli k němu.

Odemkl a šli jsme dovnitř.

Mají to tu nádherný. Hodně moderní.

Odložila jsem si batoh a šla se podívat do obýváku.

,,Máte to tu fakt boží!" řekla jsem udiveně a skočila do pytle, který měli před televizí.

Skočil vedle mě a protože je těžší, tak se to pode mnou zvedlo a já seděla výš, než on.

Vzal si do ruky ovladač a pustil Interstellar. Já souhlasila, sice jsem to už viděla, ale líbí se mi to a vidět to znovu mi nevadí.

Mohl to sice přetočit, ale nechal tam jet reklamy a šel udělat popcorn.

Když se postavil tak jsem se zase prohloubila dolů.

Asi po pěti minutách přišel s miskou  popcornu v ruce a posadil se vedle mě, což mě zase vyvýšilo.

Film jsem moc nevnímala, myslela jsem na Vadima a na to, co mám dělat. Miluju ho, ale... On mě? Nevím...

Zrovna jeli ty nejdojemnější scény z celého filmu.

,,Murph, Murph!" volal na ni zoufale její otec za knihovnou ve skafandru a mě začali téct slzy.

Po této scéně, jsem už vnímala.

Když film skončil, vyskočila jsem z velkého pytle a protáhla se.

,,Kolik je?" zeptala jsem se.

Martin vytáhl z kapsy svůj iPhone a zapnul ho.

,,Půl sedmý." řekl.

,,Aha, no tak já asi budu muset za chvíli jít." řekla jsem.

,,Dobře." řekl a zvedl se.

Šel do kuchyně a já za ním. Položil misku od popcornu na kuchyňskou linku a pak se na mě otočil.

Stáli jsme tam naproti sobě a nikdo nic neříkal.

,,Mám mu odpustit?" zeptala jsem se ho.

,,Ehm... No, nevím..." řekl bez náznaku žádných emocí.

Přemýšlela jsem, jestli ano, nebo ne, když jsem v tom cítila Martinovi rty na těch svých.

Rychle jsem se od něj odtrhla a nechápavě se na něj podívala.

Co to má k sakru znamenat?!

,,Eh, promiň, promiň, prosím, nezlob se na mě. Já jsem to nechtěl udělat." rychle mlel za sebou a já to ani nestíhala vnímat.

,,Martine... Proč jsi to udělal?" ptala jsem se klidně.

,,Já... Asi jsem se zamiloval." řekl tiše se sklopenou hlavou.

,,J-já... Já už... Musím j-jít." koktala jsem a šla si pro batoh.

,,Promiň, Adel... Já-"

,,Neomlouvej se." skočila jsem mu do řeči a otevřela dveře.

,,Ahoj..." řekla jsem a odcházela.

,,Ahoj..." slyšela jsem za sebou.

Cestu domů znám, takže dobrý.

Když jsem přišla domů, máma už tu byla. Pozdravila jsem ji a šla nahoru do svého pokoje.

Takže... Martin se zamiloval...

Nikdy jsem nechápala, jak se někdo může rozhodovat mezi dvěma kluky. Vždycky jsem si říkala, že přece musíš vědět, koho miluješ a koho máš rád jako kámoše, ale teď sama nevím.

Koho vlastně miluju? Cítím se jak děvka.

Ale to přece nejsem!

Martin mě má opravdu rád, ale já jeho? A miluje mě Vadim? Koho mám vlastně ráda a ke komu cítím něco víc?

Nevím, cítím se jak blbá Violetta...

Taaaaak, konečně nová kapitolka. Líbila? Snad ano.

S kým by jste chtěli aby byla Adéla? S Vadimem? S Martinem?

Napište do komentářů!

S láskou Vaše Adelaide ❤