My Real Dream (FF of VADAK)

Part XXI. - Dvojčata

*Crrr*
Co je dnes za den? Jo... Čtvrtek...

Zvedla jsem se z postele a šla se umýt, namalovat a pak šla zpět do pokoje.

Vzala jsem si černé kalhoty, černé tričko a červenou kostkovanou košili.

Šla jsem se do koupelny a učesala si vlasy.

Když jsem měla vše připravené, tak jsem čekala pár minut a pak šla na zastávku.

Nasadila jsem si sluchátka do uší a nechala se unášet hudbou a svými myšlenkami.

Poslouchala jsem "Pop Danthology 2014". Je to libovej mix písniček z roku 2014. (máte to i v médiích, kdyby Vás to zajímalo :3)

Nemohu tomu pořád uvěřit. On mě miluje... A já mu nechci ublížit, ale mám ho ráda jenom jako kamaráda.

A měla bych odpustit Vadimovi?

Nevím...

Proč by se s ní asi líbal, kdyby miloval mě?

Navíc s ní přece pořád chodí.

Je mi Martina hrozně moc líto...

On je... Hodnej, milej, hezkej... Proč jsem se nemohla zamilovat do něj?

Všechno by teď bylo jednodušší.

Za tenhle školní rok se toho zatím stalo hodně a možná to ani není všechno.

Už jsem se blížila k zastávce a vyndala si sluchátka z uší.

Stál tam Martin a byl stejně oblečenej jako já.

Nad tím jsem se musela pousmát.
Taková náhoda.

Ihned si mě všiml a otočil se na mě.

,,Hele, promiň za to... Co se včera stalo." řekl.

,,To je v pohodě, neřeš to, klidně můžem dělat, že se to nestalo." řekla jsem a mávla nad tím rukou.

,,Dobře." řekl a já se něj usmála.

Pak si mě prohlédl od hlavy až k patě.

,,Skvělej outfit." řekl.

,,Díky, tvůj taky není špatnej." řekla jsem a oba jsme se začali smát.

Potom vytáhl mobil a něco na něm chvilku dělal.

,,Vyfotíš se se mnou?" zeptal se s psíma očima.

,,No jo..." odpověděla jsem znuděně.

Natáhl ruku s iPhonem a dal ho tak, aby bylo dobře vidět i oblečení.

Když nás vyfotil, zase něco dělal na mobilu.

Zeptal se mě jak se jmenuju na instagramu a já mu bez odmlouvání odpověděla a také si vytáhla mobil.

jmenuju_se_martin vás začal(a) sledovat.

jmenuju_se_martin vás vyfotil(a).

Rozklikla jsem si onu fotografii, na které jsem byla označená a v popisku stálo:

Dvojčataaa! Náhoda? Já myslím, že ne.

Likela jsem to a zamkla mobil, protože už přijížděl autobus.

Nastoupili jsme do něj a povídali si.

Když jsme přišli do školy, Vadim tu ještě nebyl.

Začala první hodina a on tu pořád nebyl.

Nejspíš zaspal, nebo tak něco.

Už byl skoro konec první hodiny a on pořád nikde.

Celý den probíhal normálně, ale Vadim tu nebyl.

Asi je nemocnej.

Procházela jsem mezi skříňkami, až k té své.

Otevřela jsem ji a byl v ní nějaký papírek.

Někdo ho tam asi musel prohodit dírami.

Vzala jsem ho a rychle ho otevřela, stálo na něm:

Poslechni mě a jdi na kopec u louky

No jasně, to mi tam mohl klidně hodit Tadeáš.

Určitě poslechnu.

Zmuchlala jsem onen papírek, hodila ho do koše, který byl poblíž a vrátila se ke své skříňce.

Vzala jsem si věci, které jsem si chtěla vzít domů a poté jsem zamkla skříňku.

Vyšla jsem ze školy a přemýšlela, kudy mám jít.

Doprava? Tudy chodím skoro vždy.

Doleva? Tudy se jde kolem louky s tím kopcem.

Doprava.

Otočila jsem se tedy doprava a šla domů.

Udělala jsem asi patnáct kroků a v tom se mé nohy sami otočili, aniž by se zeptali mozku, jestli můžou.

Šla jsem směrem doleva a ani nevěděla, proč.

Co, když tam je Tadeáš a chce si ze mě udělat srandu?

Co, když tam je nějakej pedofil?

Jsem fakt blbá, že tam jdu.

Až mě pak najdou znásilněnou, zabitou a zahrabanou někde v lese, řeknou si:

Mohla si za to sama, byla blbá.

Jakoby jí nikdy nikdo neučil, o takovýchto věcech.

Ale budou mít pravdu.

Můžou toho vraha najít.

Můžou ho zavřít.

Můžou ho zabít.

Ale mě, tím neoživěj.

Nad těmito myšlenkami, jsem se začala smát, jak debil.

Naštěstí tu skoro nikdo nebyl a neviděl mě.

Šla jsem kolem louky a už byla skoro u toho kopce.

Vycházela jsem na něj a celkem se zadýchala.

Nikdo tu široko daleko není.

Rozhlížela jsem se dokola a užívala si pocit lehkého větříku, který mi jemně foukal do obličeje.

Aaah...

Nebylo zas tak špatné sem jít.

Prostě si ze mě jen tak někdo udělal srandu, no.

Šla jsem na druhou stranu kopce a prohlížela si to tu.

Hezký výhled.

Otočila jsem se, abych si prohlédla další kus země, ale to co jsem viděla, bylo neuvěřitelné...

Mooooc se omlouvám, že nevydávám tak často části, ale teď přes týden, by to mělo být zas lepší.
Doufám, že se Vám část líbila a můžete mi do komentářů napsat, co si myslíte, že tam Adéla viděla :D

A jestli mě chcete potěšit, dejte mi hvězdičku a nebo mě můžete třeba sledovat na mém instagramu => @pink_adelaide :)

S láskou Vaše Adelaide ♥