My Real Dream (FF of VADAK)

Part XVIII. - Nemá Mě Rád...

Ahojky, jen Vám chci říct, že jsem si všimla, že dělám hrozně moc překlepů. Za to se Vám chci hrozně moc omluvit a přísahám, že od teď, už si budu dávat větší pozor. :)

*Crrr*
Sáhla jsem levou rukou pod polštář a vytáhla svůj mobil.

Vypla jsem budík a poté se zvedla z postele.

Další den... Další trápení.

Přešla jsem do koupelny a udělala to, co každé ráno.

Poté jsem si oblékla džínové kraťasy a obyčejné černé tričko s potiskem.

Sešla jsem dolů jako tělo bez duše a šla si vzít z lednice jogurt.

Máma nejspíš ještě spí.

Dojedla jsem to a vyběhla po schodech nahoru zpět do svého pokoje.

Posadila jsem se na svou židli vedle stolu a dávala si věci do batohu.

Pak jsem tam jen tak seděla a přemýšlela o všem, co se za tu dobu, co se Vadim přistěhoval stalo.

Pořád se mi v hlavě přehrává ten pohled na Vadimu a na onu dívku.

Měla bych být ráda, že je šťastný s tím, koho miluje.

Ale nejsem.

Láska bolí.

Vzala jsem svou tašku, seběhla dolů, obula se a šla na autobusovou zastávku.

Vytáhla jsem mobil z kapsy a zapojila do něj sluchátka.

What do you mean? Hrál mi v uších Justinův hlas.

Snažila jsem se alespoň chvíli nepřemýšlet o tom stejném.

O včerejšku.

Přišla jsem na zastávku, na které stál Martin s mobilem v ruce.

Okamžitě jsem vytáhla sluchátka z uší a šla k němu.

Zaklepala jsem mu ze zadu na levé rameno a když se otáčel tak jsem se rychle přesunula před něj, samozřejmě kolem jeho pravého ramena.

Když nikoho neviděl otočil se zpět.

,,Aaaa!" zařval Martin svým psycho řevem.

Já se jen vítězně usmála.

,,Co jsem Ti udělal, že mě chceš zabít?!" vyhrkl ze sebe a ještě rozdýchával leknutí.

,,Já často zabíjím lidi, to není nic nového" řekla jsem klidně.

,,To abych sebou nosil Plyšohafoše" řekl a oba jsme vybuchli smíchy.

,,Už to jede" řekla jsem a poukázala na blížící se autobus.

,,No jo, tak jdeme" řekl s úsměvem.

Nastoupili jsme do autobusu posadili se na dvě volná místa.

Martin mi povídal něco o Utuberingu, 4Fans, atd...

,,Ale mě máma Utubering nedovolí, chápeš?" snažila jsem se pořád vysvětlit Martinovi.

,,Tak řekni, že jdeš někam s nějakou kamarádkou" přemlouval mě.

,,Ale já jí nechci lhát..."

,,Když neupřesníš kam jdete, tak to nebude lhaní" řekl a tvářil se intelektuálně.

,,Uvidím" řekla jsem.

,,No tak dobře" řekl.

Chvíli mezi námi bylo ticho a pak jsme dojeli na zastávku, kde vystupujeme.

Už jsme ve škole, jdeme po chodbě a pomalu se blížíme ke třídě.

Zpomalila jsem krok, když jsem slyšela hlasy mých příšerných spolužáků.

,,Pojď, neboj, nelam si s ním hlavu" řekl Martin a usmíval se.

Povzdechla jsem si a šla dál.

Vešli jsme do třídy a všechny pohledy padly na nás.

Teda... Až na jeden.

Vadim.

Ten koukal do svého mobilu a ani si nás nevšiml.

Šli jsme k naším lavicím.

,,Ahoj" pozdravil nás Vadim.

,,Čau" odsekla jsem.

Martin radši nic neříkal a posadil se za svou lavici.

,,Nepíšem dneska něco?" ptal se Vadim.

Neodpovídala jsem.

Jsem smutná, ale zároveň naštvaná, za to co mi dělá.

Ignorovala jsem ho a vyndavala si své věci z batohu.

,,Halooo!" řekl Vadim hlasitěji.

,,Co je?!" odsekla jsem.

,,Stalo se něco?" ptal se.

,,Néé, nic se neděje. Všechno je v pohodě, všechno dává smysl a život je děsná zábava!" řekla jsem a sama se nechápala.

,,Co to plácáš?" ptal se Vadim.

,,Nevim!" zařvala jsem.

,,Co jsem Ti udělal?!"

,,Co? Co? Ty nevíš? Trochu se zamysli a třeba Ti to dojde!" řvala jsem a ukápla mi slza.

Vadim se jen zmateně díval.

Vstala jsem a šla na chodbu. Martin šel za mnou.

Snažila jsem se udržet slzy, ale moc mi to nešlo.

,,Prosím, Adel, nebreč kvůli němu. A nehádej se s ním. Já si s ním promluvím" říkal Martin rychle.

,,Eh... Dobře" odpověděla jsem.

Šli jsme zpět do třídy.

Zbytek dne, byl divný. Vadim na mě už nepromluvil, ale to bylo asi správně.

Martin si s ním prý promluví.

Je to skvělej člověk, ještě, že se přistěhoval. Jinak bych to tu asi nezvládla...

Snad se Vám část líbila, jestli ano, můžete mi dát vote a napsat svůj názor do komentářů. Děkuji za to, že to čtete!

S láskou Vaše Adelaide ♥