My Real Dream (FF of VADAK)

Part XIX. - Vysvětlení

Omg, omg, omg! Strašně moc chci poděkovat Vám všem, co čtete můj příběh. Mám 3K vidění! A chci Vám také říct, že sice nevydávám moc dlouhé části, ale vydávám je skoro každý den. Kdyby měli být dlouhé, tak by každý den nebyly, protože nemám moc času. Takže to prosím pochopte (že jsou krátký :D).

Pohled Martina:

Díval jsem se do jejích krásných, ale uplakaných očích.

Nemůžu uvěřit tomu, jak ji mohl takhle ublížit.

Ale stejně nechápu, proč to dělá. Pokud ji miluje, tak se vysvětluje proč se s ní asi líbal, ale zase nechápu, co tam dělal s tou holkou.

A pokud ji nemiluje, tak chápu to s tou holkou, ale nechápu, proč se s ní líbal.

Je to celý celkem divný.

Nechci aby byla zbytečně smutná, kvůli takovýmu hajzlovi.

On si ji nezaslouží.

Je to kretén a je mi jí líto.

A ona ho i přesto miluje.

Řekl jsem jí, ať si s tím neláme hlavu a že si s ním o tom všem promluvím.

Zajímá mě, jak mi to vysvětlí.

Stáli jsme tam na chodbě.

Jen jsme si dívali do očí a nikdo nic neříkal.

Viděl jsem v jejích očích smutek a naštvanost.

Ale smutek převažoval.

Pořád jsme tam nehybně stáli.

Jen mi dva, naproti sobě.

Závidím Vadimovi.

Závidím mu tu možnost.

Možnost mít ji.

A on ji jen tak zahodí.

Vůbec si neváží toho co má.

Toho co mít může.

Začalo zvonit a my se oba odebrali k odchodu do třídy.

Vadim tam stál opřenej o stůl s mobilem v ruce.

Šla k jejich lavici a já ke své.

Vadim se na ni ani nepodíval.

Tvářila se... Zklamaně.

Pak se na mě podívala se smutkem v očích a já ji jen naznačil, ať si ho nevšímá.

Do třídy vešla učitelka a ona se otočila. Vadim si strčil mobil do kapsy a taky se otočil.

Mmm... Řekl jsem si v hlavě nad pohledem na její zadek.

Posadili jsme se a já učitelku nevnímal.

Jako vždy.

Po škole:

Vadim na ni po celou dobu školy ani nepromluvil. Stejně jako na mě.

Řekl jsem jí, že si s ním promluvím. Tak to udělat musím.

Stál jsem před školou a byl jsem si jistý, že za chvíli přijde.

Ona už byla určitě někde na cestě domů.

Pohled Adély:

Procházela jsem parkem a šla, teda snažila se jít pomalu, chtěla jsem, aby mne Martin dohonil.

Kdyby tu nebyl, tak bych tu snad nebyla ani já.

Zaslechla jsem v dálce za sebou Martinův hlas.

Otočila jsem se a v dálce viděla Martina s Vadimem. Stáli tam naproti sobě.

Asi si mě nevšimli a já vběhla z cesty na trávu a snažila se jít co nejtišeji mezi keři a stromy.

,,Můžeš mi vysvětlit ten včerejšek?" zaslechla jsem Martinův hlas.

,,Jakej včerejšek?!" ptal se Vadim naštvaně. Jasně, on neví.

,,No co to mělo znamenat s tou holkou?" ptal se Martin.

,,Eh... Tys nás viděl?" odpověděl Vadim otázkou s nervozitou v hlase.

,,Nejen já" odpověděl Martin.

,,Ona-" nedořekl Vadim.

,,Jo, ona taky" skočil mu do řeči Martin.

Stála jsem tam za křovím a čekala, co se bude dít dál.

,,No..." začal Vadim a podrbal se za uchem.

,,Víš... Já... Měl jsem holku celou dobu, ale asi... Jsem zjistil, že ona není ta pravá... A... A chtěl jsem se s ní včera rozejít, stejně nám to spolu moc neklapalo, ale ona... Mi pořád skákala do řeči a já se k tomu ani nemohl dostat a..." vyklopil ze sebe rychle Vadim.

,,Chudák Adel..." řekl Martin a povzdechl si.

Vadim se tvářil smutně a ustaraně zároveň.

Nevím, co si mám myslet. Takže mě snad miluje, ale má holku a nezvládne se s ní rozejít?

,,Měl by si s tím něco udělat" řekl Martin po chvíli ticha.

,,Já... Máš pravdu... Miluju Adel..." řekl Vadim a to už jsem to nevydržela a vyběhla z křoví za nimi.

,,Kdyby si mě miloval, tak by si se s ní nelíbal a nevymlouvej se, že to ona. Bylo vidět, že se Ti to líbilo!" řvala jsem a on na mě jen koukal s pootevřenou pusou...

Ehm... Tak snad se Vám dnešní kapitola líbila, pokud ano, můžete mě potěšit hvězdičkou a komentářem. Budu moc ráda a navede mě to na další psaní. :3 :)

S láskou Vaše Adelaide ♥