Kamarádova Sestra

Část 46

„Co budeš dělat o jarních prázdninách?" zeptal se mě Brad.

„Asi nic moc." Odpověděla jsem zamyšleně.

„A nechtěla bys jet se mnou na chatu." Řekl mi.

„Co- cože?" vykoktala jsem.

„Neboj, pojede i Connor." Dodal. Usmála jsem se.

„Nevím." Řekla jsem.

„Rozmysli si to a pak mi dej vědět." Řekl trošku naštvaně.

„Tobě to vadí?" zeptala jsem se.

„Já jsem jen chtěl, abys jela se mnou." Řekl trošku otráveně, pokud se nepřestanu ptát, naštvu ho.

„Aha." Hlesla jsem. Stiskl mi ruku a políbil mě na čelo.

„Měl bych jít." Řekl mi a já jsem jen přikývla, políbil mě. Slyšela jsem, jak zabouchly se dveře, kolena jsem si přitáhla k bradě a přemýšlela.

„Sestra?" řekl Connor pomalu.

„Ano?" zašeptala jsem.

„V pořádku?" zeptal se.

„Jo." Odpověděl jsem.

„Ty nechceš jet s námi?" zeptal se potichu.

„Já nevím." Odpověděla jsem naštvaně.

„Bude sranda." Přesvědčoval mě.

„Connore, jsem slepá." Upozornila jsem ho.

„No a co?" zeptal se nechápavě.

„Žiju v samotě, nejsem moc nadšená z toho, že by mě někdo musel litovat." Řekla jsem.

„Litovat?" uchechtl se.

„Neznáš je." Dodal.

„Pojedu." Řekla jsem s povzdechem.

„Trochu života do toho umírání."

Omlouvám se za krátkou kapitolu, ale je jedna z posledních, myslím, že zbývají jen dvě. Jinak moc děkuji za votes.