Kamarádova Sestra

Část 28

Jel jsem kolem hřbitova, když z brány vyšli lidi v černém, mezi posledními vyšla dívka s černými brýlemi, svírala ruku ženy a vypadala vyděšeně, chtěl jsem zastavit a utišit ji. Chyběla mi, chtěl jsem, abych jsem s ní byl každou sekundu jejího života, chtěl jsem s ní žít ve špatných chvílích. Zastavil jsem a mlčky pozoroval, jak žena s dívkou mizí za roh. Chtěl jsem vstát z postele s pocitem, že ona někde venku čeká, že žiju jen pro ni. Představoval jsem si, jaké by to bylo, kdyby se mnou bydlela a naplnila prázdnotu v mém bytě. Prostě jsem věděl, že ona je ta pravá, i když je slepá. Co by na to řekli ostatní? Brad Simpson se zamiloval?

*****

„Co se stalo Tay, že jsi tak vyděšená?" zeptala se mě máma, když jsem ji křečovitě svírala ruku.

„Něco mi řekla." Koktala jsem, byla jsem vyděšená k smrti.

„Máma Sofie?" zeptala se a já přikývla.

„Co to bylo?" vyzvídala.

„A ty mladá dámo začni žít, moc času ti nezbývá." Zašeptala jsem a začala jsem se třást.

„Tohle ti řekla?" zeptala se nejistě máma. Přikývla jsem a dál jsem její ruku svírala.

„Nepřeslechla ses?" zeptala se a já jsem zavrtěla hlavou.

„To je divné. Vyslovila nahlas svoji myšlenku.

„Mami, co to pro mě znamená?" vykoktala jsem.

„Nic dobrého to nebude." Řekla.

„Myslíš, že to znamená, že brzy zemřu?" zeptala jsem se vystrašeně.

„Neblázni, radím ti, pusť to z hlavy." Řekla a přidala do kroku.

„Někdo nás sleduje." Řekla mi.

„A jak vypadá?" zeptala jsem se.

„Nějaký mladík v autě." Odpověděla mi.

„Spíš se dívá na tebe." Dodala po chvíli, rychle mi smekla rukou a zabočila do druhé ulice a přidala do kroku. Teď byla vyděšená ona z toho, co já jsem nemohla vidět. Málem už běžela k autu a já jsem nechápavě kroutila hlavou, šla tak rychle, že už jsem nestíhala a spadla na zem.

„Jsi v pořádku?" zeptala se mě.

„Jo." Odpověděla jsem a rychle jsem se postavila.

„Mami, proč tak pospícháš?" zeptala jsem se nechápavě.

„Pojď do auta, pak ti to řeknu." Řekla a už mě zase táhla. V rychlosti odemkla auto, otevřel mi dveře a nastoupila jsem, ona oběhla auto a sedla si vedle mě. Zrychleně oddechovala.

„Mami, jsi v pořádku?" zeptala jsem jí.

„Jo." Odpověděla mi.

„Co se stalo?" zeptala jsem se.

„Když mi bylo tolik, jako tobě, tak jsem šla v noci a sledovala mě banda kluků. Šla jsem čím dál rychleji, ale oni mě chytli a přirazili ke zdi a....." nedopověděla.

„Nemusíš mi to říct." Řekla jsem po chvíli ticha.