Kamarádova Sestra

Část 9

„Vy ji znáte?" podivil se.

„Ano, znám." Řekl jsem.

„Aha." Hlesl učitel a na tváři měl výraz prohry. Zase začal vykládat látku a já jsem se díval zase ven.

 Tay se smála, mně připadala jako nejkrásnější holka, co jsem kdy znal. 

Měla na sobě ty černé brýle, bílé triko a k tomu tepláky. Žáci zvláštní školy mi vždy připadali jako debilové, ale když jsem se na ně podíval, zjistil jsem, že umějí něco, co my ne, pomáhat si. Co jeden neuměl, ostatní doplnili, bylo to pro mě nové, ale úchvatné, když hráli na honěnou, tak jedna holka vzala Tay za ruku a běhala s ní, párkrát spadly na zem, ale vždy se zasmáli a pak jsem uviděl Emu, běhala mezi nimi a smála se. 

Trošku jsem si oddechl, ale pořád jsem cítil pocit viny, Ema se do mě zamilovala a já jsem ji nechtěl, vymyslela si, že jsme spolu chodili, a když jsem jí řekl, že jí vůbec nemám rád, tak se pokusila o sebevraždu. Jasně, že jsem si to dával za vinu, ale Ema je psychopat. Ještě mi měsíc přicházely výhružné dopisy od jejích přátel, že když se k ní přiblížím, tak uvidím. Nepokoušel jsem se s ní navázat kontakt, jen jsem se omluvil, málem mi přitom vypíchla oko. Tehdy se na mě vrhla s vidličkou v ruce, doškrábala mi ruce a obličej, než ji stihli sebrat a odvézt do blázince. Ve škole se o ní mluvilo ještě půl roku a teď tu běhá a kamarádí se s dětmi, kteří neznají zvuky, nevidí, neslyší nebo mají jinou chorobu.

*****

Ela mě vedla ze školy k autobusu, když se najednou zastavila.

„Ahoj Tay." Uslyšela jsem Brada.

„Ahoj. Co tady děláš?" zeptala jsem se udiveně.

„Říkal jsem si, že tě někam vezmu." Řekl.

„Ale vždyť je pondělí." Namítla jsem.

„Bude to jen na dvě hodiny." Řekl mi.

„No tak dobře. Katniss, ukaž Ele, že s vámi nepojedu." Řekla jsem. Až jsem uslyšela Elin souhlas, přikývla jsem. Brad mě vzal za ruku a vedl mě k autu.

„Kam jedeme?" zeptala jsem se.

„Myslíš si, že ti to řeknu?" zeptal se.

„Možná." Připustila jsem.

„Ták nasedat." Řekl a pomohl mi do auta.

****

V její blízkosti, jsem měl takový příjemný pocit, nedal se popsat. Tay se celou cestu usmívala a ani netušila, co ji čeká, když jsem viděl jejich spolupráci, chtěl jsem to zkusit, tak jsem si řekl, že ji vezmu na horolezeckou stěnu. Myslím, že bude vystrašená, ale zvládne to.

„Jak bylo ve škole?" zeptala se.

„Byla tam nuda." Odpověděl jsem.

„Jak to?" podivila se.

„Nebyla jsi tam." Usmál jsem se.

„Nech toho, máte tam o dost krásnější holky." Zasmála se.

„Ale žádná není jako ty." Usmíval jsem se od ucha k uchu.

„Proč mi tohle říkáš?" zeptala se mile.

„Abys to věděla."