Kamarádova Sestra

Část 45

„Ne tohle neudělám." Řekla jsem, když jsem se dozvěděla plán.

„Bude se ti to líbit." Řekl mi a posadil mě.

„Proč když řekneš, že se mi to bude líbit, tak se mi to líbí?" zeptala jsem se.

„Protože tě znám." Odpověděl mi a já jsem se musela usmát. Sundal mi boty a nazul mě do bruslí.

„Kde jsi vzal pro mě brusle?" zeptala jsem se nechápavě.

„Jsou mámini." Řekl mi a já jsem trošku zarazila.

„Aha." Dostala jsem ze sebe a doufala jsem, že si Brad nevšiml, jak jsem se zděsila.

„Počkej minutku." Řekl mi. Čekala jsem o dost déle, než byla minuta.

„Můžeme?" zeptal se.

„No já si nejsem jistá." Váhala jsem, ale on mě vytáhl na brusle, vedl mě někam dál, v těch bruslích se opravdu špatně chodilo.

„Neboj, bude tě držet." Řekl mi.

„Teď je tu schod, pevně se mě drž." Dodal. Dala jsem nohu do neznáma, svezla jsem se, ale Brad mě chytl.

„Šikulko." Řekl mi a políbil mě do vlasů.

„Celou dobu budu s tebou, nemáš se čeho bát." Zašeptal mi do ucha.

„Kdo by se s tebou bál?" zeptala jsem se s úsměvem.

„A tak teď ty moje princezno, se mě pusť." Řekl.

„Zešílel jsi?" vyjekla jsem.

„Udělej to, kdyby se něco dělo, jsem tady." Řekl mi a stiskl mi ruku. Zdělala jsem svoje ruce z jeho krku a lehkým posunem jsem od něj odtáhla.

„Skvěle." Řekl a vzal mě za ruku, silou mě táhl. Zvedla jsem nohu a odrazila jsem.

„Tay?" zeptal se mě.
„Dělám něco špatně?" ozvala jsem se.

„Ne právě, že naopak." Řekl mi.

„Udělej to znovu, ale potom se odraz i druhou." Poradil mi. Udělala jsem to s malým zaškobrtnutím.

„Paráda Tay." Řekl Brad a chytl mě zase za ruku a táhl mě, ale já jsem se odrazovala, takže jsem byla za chvíli vedle něho.

„Za chvíli budeš lepší než já." Řekl Brad.

„Brade? Nechci být lepší než ty, jen já chci  se omluvit, musela jsem tě ranit, když jsem si myslela, ty víš co, já jen..." nedokončila jsem, protože jsem škobrtla a spadla na led. Brad mi pomohl vstát.

„Netrap se tím." Odbyl mě.

„Co brácha?" zeptal se a já věděla, že chtěl jen odvést téma.

„Jo v pohodě." Odpověděla jsem.

„Nebuď smutná." Řekl mi a zase rozjel. Po bruslení mi koupil čaj a jelo se domů.

„Nemám ti pomoc?" zeptala jsem se nejistě, když jsem vystupovala před mým domem.

„Už jsi pomohla dost." Řekl.

„Miluji tě." Řekl mi a vlepil mi rychlou pusu.

„Já tebe taky."

Ahojte, takže další část je tady. Chtěla bych poděkovat nataliie242 za komentáře a votes k mým příběhům a chtěla bych poprosit, aby jste se podívali na jeden příběh od Emery0B0Banarova na Demon Hunters, protože podle ní to není dobré  a nechce přidávat další části, což mě jako její kamarádku štve, předem děkuji a děkuji za votes.