Percy Jackson&Harry Potter (Demigods&Wizards)

41. Kapitola - Umění zhoršit situaci

Harry

Zrovna jsme jakž takž uhasili Doupě, když v tom se sem najednou přemístila ta banda, která se před pár dny vypařila. Na chvíli jsem na ně jen beze slova zíral, stejně jako ostatní. Sotva jsme uhasili Doupě; byl jsem unavený, vystresovaný a zrovna jsem honil Bellatrix Lestrangeovou hořícím polem. A teď tohle.

Ale nejvíc mě udivilo to, že se sem s nimi přemístili i ti Smrtijedi, co jsme je tehdy odhalili na ministerstvu, ti, co dali Percymu nápoj lásky... a ti, jejichž přičiněním jsme byli na ministerstvu, hledajíc přísady na lektvar pro Percyho a kvůli nim jsme s Ronem málem umřeli.

Nakonec promluvil Leo. Blekotal něco o Smrtijedech (Haló, dva jsou přímo za tebou!), Beznosákovi, v němž jsem odhalil Voldemorta a něco o Jasonově sestře, já ho ale moc nevnímal a začínal jsem vidět rudě. To oni za to můžou. To kvůli nim jsme se tam ocitli. Nebýt jich, nemusel bych se na Odbor záhad už nikdy vrátit. To kvůli nim jsme málem umřeli a vytrpěli si to, co jsme si vytrpěli.

"Co tady do háje děláte?!" zařval jsem na ně a vytasil hůlku. Leo zmlknul a zaraženě se na mě podíval. "Myslel jsem, že jste nás sem pozvali. Pamatuješ? Před Vánocemi, v Bradavicích." odpověděl. "Vy ne! Oni! " Ukázal jsem hůlkou na ty dva. "Člověče, nech nás to vysvětlit..." Ale já si to nechtěl nechat vysvětlit. Před očima jsem měl jen ty hrozné obrazy. Ten pocit viny, že to kvůli mě tam skončil i Ron a já ho v tom nechal. Ten přízrak...

Měl jsem hrozné pokušení je zabít, což se mi moc často nestává. Místo toho jsem ale jen vypálil rychle po sobě dvakrát Mdloby na tebe! a ti dva Smrtijedi se zhroutili k zemi. "Harry!" vyjekla Annabeth. Zrovna ona! To ta holka přece omámila Percyho nápojem lásky! "Jsou to Smrtijedi, u Merlinových kalhot!"

Podíval jsem se na zbytek. Fred a George vypadali taky hodně vytočeně. Ginny byla ráda že stojí, jak jí vysílilo to povolávání vody, což jsem absolutně nepochopil. Nepoužila hůlku a ani kouzlo, budu si s ní muset promluvit. Pan Weasley vypadal, že neví, co si má myslet a paní Weasleyová jen starostlivě pozorovala, jak zřízení jsou.

"Oni..." Annabeth vypadala, že horečně přemýšlí, co má říct. Doufal jsem, že se co nejdřív vymáčkne, abychom se konečně dozvěděli, kde celou tu dobu vězeli.

"Oni... omluvili se... pomohli nám... zachránili nám život..." vykoktala Annabeth. "A to je všechno?" zeptal jsem se s pozvednutým obočím. "Ano." Byl to ten typ toho úsečného 'ano', co znamená Není to všechno, ale víc ze mě nedostaneš.

"Každopádně, Leo trochu přeháněl, ale Percy, Jason a Will potřebují rychle ošetřit." A už to byla zase ta stará Annabeth. A hm, počkat, kdo je Will?

"Já nepotřebuju ošetřit!" zapýřil se ten vysoký blonďák. Jelikož to není Percy ani Jason, mám takový pocit, že to bude ten Will. A musím teda Annabeth dát za pravdu, vypadal vážně příšerně. Pak jsem si vzpomněl, že jsem ho vlastně viděl na tom dni otevřených dveří. A vím, že jsem se o něm s Annabeth bavil, jenže jsem si nemohl vzpomenout o čem... Doufám, že ne o tom, že je to nebezpečný masový vrah.

"Ale kuš, ty to tady potřebuješ nejvíc." obořila se na něj Annabeth. "Nech ho být." zavrčel Nico a zabodl do Annabeth pohled. Ta se rychle podívala jinam. "Dobře, ale víš stejně dobře jako já, že ošetřit potřebuje." odpověděla opačným směrem, než stál Nico. Než stihl zareagovat, ujmula se slova paní Weasleyová.

"Tak dost! Hned běžte všichni do domu, ošetřím vás. A vy, mladíku, se neopovažujte protestovat!" pohrozila Willovi. Nakonec se jen ušklíbl a vplahočil se za ní do Doupěte. Když tam dovlekli i ty dva v bezvědomí a dokulhal tam Leo, zbyl venku jen Nico, který vypadal, že je relativně v pořádku.