Percy Jackson&Harry Potter (Demigods&Wizards)

6. Kapitola - Kousek pravdy

Harry

Ve Velké síni vybuchla bomba. Všichni tleskali jako diví, halekali jako na lesy a smáli se. Nemohl jsem tomu uvěřit. Nikdy by mne nenapadlo, že se dožiji toho, že Filch opravdu odejde. A s ním i paní Norissová! Aspoň přestanu mít to nutkání pořádně jí nakopnout.

Ale všiml jsem si, že oni netleskají (nevím jak polobohům říkat,tak jim budu říkat oni xD). Chápu, že Filche skoro neznají, ale dost jsme jim o něm řekli. Ale oni jen seděli s pusou dokořán a s vyvalenýma očima a civěli střídavě na toho nového studenta Grovera, nebo tak něco a na pana Hedge. Přišlo mi, že oba asi znají. To jsem ale chytrolín co?

Ronovi jakoby to taky začalo pomalu docházet. "Vy toho nového školníka znáte?" zeptal se jich. Annabeth se probrala a utrousila :"Jo z toho letního tábora." Tak tady něco pořádně nehraje. Ginny znají z tábora, Hermionu znají z tábora, Hedge taky znají z tábora.... Tábor sem, tábor tam. Už tu začíná být přetáborováno. Vsadil bych se, že Grovera znají z tábora taky. "A jeho taky?" dotíral Ron a ukázal palcem na Grovera, který, jak jsem si všiml,měl pod hábitem džíny. Znovu mě napadlo, jestli mi Ron nečte myšlenky. Annabeth přikývla. Ha, bingo.

Potom co jsme dojedli, jsem slyšel jak Percy skoro neznatelně pošeptal Groverovi: "To nám vysvětlíš." Ten pokýval hlavou. Hmm... Když jsme odcházeli do věže, odtáhl jsem Rona stranou. "Hele, tady něco set sakra nehraje. Slyšel jsem, že se o tom pak budou bavit. Musíme si vzít neviditelný plášť a jít si to poslechnout." 

Ron se zatvářil pohoršeně. "Jsou to naši přátelé. A co nehraje?" zeptal se naprosto (s prominutím) debilně. Povzdychl jsem si. "Ach jo. Tak zaprvé:Percy očividně umí ovládat vodu a dokáže v ní dýchat.Když z ní vyleze je suchý a sám od sebe umí jezerštinu. To neumí ani Brumbál. Zadruhé: nezdá se ti, že když ti Piper něco řekne, tak to prostě musíš udělat? A zatřetí: jsem si jistý, že ten nový, Grover, u večeře párkrát zamečel. A snědl pár obalů od větrových bonbonů." 

To jsem mu to hezky vysvětlil (no jasně,hlavně se pochval). Ron přikývl. "Máš pravdu." uznal.Tvářil se, že mu to není moc po chuti, nakonec ale souhlasil, že si je poslechneme.

Bylo docela pozdě, asi půl dvanácté, když jsme přišli k portrétu Buclaté dámy. Ještě jsme se zdrželi v knihovně, protože mi bylo jasné, že o tom nebudou mluvit, když kolem bude hromada posluchačů. "Forum Romanum!" vykřikl Ron a obraz se odklopil.

"Ššš! Neřvi tolik!" napomenul jsem ho, když jsme lezli dovnitř. Tak nějak jsem tušil, že to heslo je jméno nějakého místa v Římě, ale nebyl jsem si stoprocentně jistý. "...každopádně je to den ode dne horší." slyšeli jsme říkat Grovera, ale když jsme přišli, hned zmlknul. Ostatní na nás vyděšeně zírali.

Grover malinko zamečel, nicméně hned vychrlil: "Ehm... a no... je to fakt hrozný, protože... nemůžu... hm... nikde sehnat novou rasta čapku!"a vypadal, že je moc rád, že ho něco napadlo, ale snad mu muselo být jasné, že tohle by mu nevěřil ani Neville. Až na to, že Nevilla nezná. No nic. 

Tak teď jsem už zvědavostí přímo hořel. Nelíbilo se mi, že je budeme špehovat, ale byl jsem odhodlaný zjistit pravdu.

"Hmm.. kde jste byli tak dlouho?" vypadlo z Annabeth a Grover na ní vděčně pohlédl. "No, zdrželi jsme se v knihovně. Ještě jsme si museli dohledat něco k tomu eseji na přeměňování. Každopádně já jdu spát, jsem polomrtvej a jsem si dost jistej, že v životě už nechci vidět jedinou knihu."oznámil jsem a Ron se hned přidal.

Ostatní jakoby si trochu oddechli. "Tak dobrou." broukl Percy a začal se s Groverem naprosto nuceně bavit o stoupající ceně rasta čapek a neforemných džínů. My jsme odešli a já jsem vytáhl ze dna kufru můj poklad- neviditelný plášť.