Percy Jackson&Harry Potter (Demigods&Wizards)

11. Kapitola - Mrazivé přijetí

Annabeth

Všichni jsme mlčky zírali na Cheiróna. Patrně se přeřekl, protože řekl pěknou blbost.

"Co... že?" zeptala se Piper. Cheirón se zamračil. "Slyšeli jste správně. Bohyně Hekaté byla unesena Voldemortem." Dlouhou chvíli bylo ticho. Pak promluvila Hazel. "Jo, to dává smysl. V tom mém snu mluvil Voldemort o spuštění fáze jedna." No ovšem! "Jaký sen?"chtěl vědět Cheirón. Hazel mu ho stručně vyložila. Vynechala tu část kde se objevil Nico, asi jí došlo, že by se jí Cheirón vyptával stejně jako já.

Cheirón se zachmuřil. "Ano, to dává smysl." Percy se zeptal: "Ale jak jí mohli unést?" Cheirón se zamračil ještě víc. "Jak víte, bohy ovládnout nelze. Ale Voldemort vyslal snad skoro celou svou armádu Smrtijedů. Když tolik lidí vyšle najednou to jejich Imperio, dokážou boha oblbnout. Náš špeh mi uvedl, že Voldemort chce po Hekaté kouzelnou hůlku tak silnou, že dokáže seslat Imperio na samotné bohy." Na chvíli se rozhostilo ticho. Nikdo se neměl k tomu aby promluvil. Nakonec Cheirón řekl: "Vidím, že to budete muset strávit. Ozvu se jindy." Máchl rukou a spojení přerušil.

My jsme pořád jen zaraženě mlčeli a zírali na místo kde se ještě před chvilkou vznášela Cheirónova hlava. Nakonec jsem se probrala jako první a rozhlédla se. Ani jsem si to neuvědomila, ale byli jsme pořád v dívčí ložnici a byl zázrak, že ostatní ještě spaly. Ale bylo to tak a dokonce bylo slyšet docela hlasité chrápání - ale budu hodná, takže chrápala, dejme tomu nejmenovaná osoba (jejíž jméno začíná na L).

Popadla jsem jednou rukou Percyho a druhou Jasona a vystrčila je ven. "Je noc, a jestli vás tu někdo objeví, bude malér. Ven!"nařídila jsem klukům. Vystrčila bych je všechny, ale nebyla jsem si jistá jestli bych Franka utáhla a Nicovi se pořád dost příčí když na něj někdo sahá (pokud ten někdo není Will XD).

"Ale... Annabeth... musíme to probrat..."zakoktal Percy. Zvedla jsem ruku a tím ho umlčela. "Teď se o tom nehodlám bavit. Jen noc, jsme utahaní, takže to probereme ráno. A navíc s tím očividně nic neuděláme." Prohlásila jsem a jelikož už byli všichni příslušníci mužského pohlaví venku, zabouchla jsem dveře.

------------------------

"No?" zeptal se někdo. Byla sobota ,seděla jsem v knihovně a probírala jsem se hromadou knih, kterou jsem si našla abych se odreagovala. Vzhlédla jsem od té co jsem zrovna četla - Průvodce dějinami kouzelných hůlek - a spatřila Percyho jak se na mě kření, tím svým percyovským způsobem. "Tak co, chytrolínko? Kam jsi zmizela?" zeptal se a založil si ruce.

Celý den jsem se totiž všem vyhýbala a zašila jsem se v knihovně. Potřebovala jsem to vstřebat a utřídit si myšlenky. Na snídani jsem vyrazila už v pět a jediná další živá bytost v dosahu byla krysa, co se mi snažila ukrást sendvič. Hádám, že tahle škola se zrovna nehemží lidmi, co v sobotu vstávají v pět hodin ráno.

Ostatní na mě nejspíš spoléhali, že zase vymyslím nějaký super skvělý plán na záchranu Hekaté a ještě stihnu nachystat uvítací ohňostroj na to, až se budeme vracet. Jenže nechápu vlastně proč - Cheirón nám neřekl skoro nic, nevíme kde je nebo kdo jí hlídá - a navíc nemusím přece vždycky zachránit situaci já. To ale holky neodradilo od toho, aby se mě v noci do zblbnutí na něco vyptávaly. Mám je ráda, ale fakt mě nebaví pořád dokola poslouchat: "Co budeme dělat?" nebo "Cheirón asi chce abychom jí našli, ne? Jinak by nám nevolal." a taky "Jak jí sakra máme  najít!?" a "To nemůže být chvíli pokoj?"

Takže jsem vynechala oběd a celý den jsem strávila v knihovně. Věděla jsem, že mě sem přijdou hledat, tak jsem si našla místo až úplně vzadu za oddělením Historie psacích brků, protože jsem pochybovala, že někdo z nich ví, že takové oddělení existuje .A Percy to věděl ze všech nejmíň ,ale stejně tu teď stojí.