R E A L |One Direction cz|

01.| I'LL DO IT

"Dále." Reaguje Trevor okamžitě.

Držení jeho těla, výraz tváře, způsob kterým za sebou zavírá dveře i styl jeho chůze, to vše mi odhaluje podstatnou část mužovi osobnosti.

Hádám, že nepřesáhl hranici dvaadvaceti let, o čemž vypovídá jak jeho krapet extravagantní styl oblékání tak i ostře řezané rysy tváře rámované divokými kudrlinami. Zelenkavé oči jiskří žhavou energií promítající se i v mimice a nepatrných automatizovaných gestech o kterých kudrnáč pravděpodobně ani neví, že je dělá.

"Pane Stylesi." Zdvořilostní podání ruky mezi Trevorem a naším novým klientem mě donutí znuděně vydechnout, za což jsem od svého nadřízeného pokáraná varovným pohledem.

"Posaďte se, prosím." Periferním viděním sleduji pana Styles usedajícího do křesla po mé pravici a když jeho pohled zabloudí mým směrem automaticky mu věnuji letmý úsměv. Nijak zvlášť o tom nepřemýšlím, je to prostě reflex, ke klientovi se vždy musíme chovat mile.

"Děkuji, že jste mě tak rychle přijal, chápu, že máte své závazky a kvůli mně je nebudete rušit, ale vážnost situace mi nedovoluje čekat." Líbí se mi jeho hlas, hluboký a chraplavý přesto melodický. Hodí s k němu. "V pořádku pane Stylesi, budu se vám snažit vyhovět ve všech ohledech, bude-li to možné, ale nejprve mi musíte říci o jakou záležitost se jedná."

Nervózně zajede rukou do vlasů, které ledabyle prohrábne. "Můj kamarád se nedávno rozešel se svojí přítelkyní a nese to těžce. Média si na celé situaci samozřejmě pochutnávají a chrlí jeden stupidní lživý článek za druhým." Nechápavě se zamračím skenující pana Stylese zvídavým pohledem.

Znám ho.

"Potřebuje rozptýlení, ale dobrovolně ho nevyhledá. Čeká nás spousta společenských akcí, na které běžně chodíme s doprovodem, ale můj kamarád už žádný nemá, což ho bude užírat. Proto si potřebuji najmout společnici." Ukončí svůj monolog zatímco já doslova visím pohledem na jeho plných rtech.

Samozřejmě, že ho znám, podobně jako miliony lidí na téhle planetě.

"Myslím, že se dokážeme domluvit. Mohl by se váš přítel zastavit v průběhu týdne, abychom dohodli podrobnosti, podepsali smlouvu a obeznámili ho s právy a povinnostmi společnice? Naše dívky nejsou panenky na hraní." Pronese Trevor svou oblíbenou frázi, která by nás měla uchránit před nevhodným zacházením.

"Špatně jste mě pochopil pane Thompsone, můj kamarád Liam se nesmí o naší smlouvě dozvědět." Nakloním hlavu mírně na stranu. "Nejsem si jistá, že jste na správné adrese pane." Pronesu opatrně za což si vysloužím kudrnáčův překvapený pohled. "Muži si nás najímají cíleně, protože chtějí naši společnost, netajíme to, kdo jsme ani před klientem, ani před okolím, nehrajeme si na falešné přítelkyně." Snažím se o přiblížení údělu společnic.

"Je mi líto pane Stylesi, ale je to skutečně tak. Zájemci sem přijdou, sdělí nám své požadavky a my jim podle toho vybereme tu nejvhodnější společnici, načež musí obě strany podepsat obsáhlou smlouvu upravující veškeré vztahy mezi klientem a naším zaměstnancem."

Nastává tíživé ticho, které prolomí až chraplavý hlas způsobující mi husí kůži po celém těle. "Podepíšu veškeré smlouvy, přeberu zodpovědnost a připlatím trojnásobek původní částky. Nežádám vás, aby jste porušil své zásady, ale aby jste mi pomohl."

Trevorův neústupný postoj je jen zástěrkou, povolí, vím to.

"Mluvíme tu o velikém riziku. Mohu upravit smlouvu speciálně pro vás a vyřídit veškeré formality, ale ani v nejmenším nejsem schopen ochránit vás ani společnici před bulvárem. Jste celebrita pane Stylesy a pokud se svět dozví o této diskrétní záležitosti, nedopadne to dobře. Odnesete to vy a co mě trápí nejvíc i jedna z mých dívek a já nehodlám žádnou z nich nutit riskovat, to nemají v popisu práce."