Hostage ILSI

36

Louis skončil nakonec na břiše. Měl za sebou již dva vyčerpávající orgasmy, na které však nebyl vůbec pyšný. Byly totiž způsobeny modrou věcí, kterou mu Harry znova a znova zasouval do přecitlivělého vchodu. Bylo to gumové a odporné. Louisovi se obracel žaludek ve chvíli, kdy jím projel první proud slasti. Nechtěl tu slast cítit, ale jeho mysl a tělo byly v tu dobu odděleny a vše hrálo proti němu.

Harryho pokus vyšel. chtěl vědět, zda-li se Louis dokáže udělat i z něčeho jiného, než z jeho hrubých přírazů a pulzujícího penisu. Na jednu stranu jej to těšilo, protože to znamenalo, že s Louisem nebude nuda, jenomže na druhou stranu byl zklamaný, jelikož se cítil, jakoby pro Louise nebyl nijak speciální. Mohl ho šukat čím chtěl a on by se stejně udělal. Věděl, že by se za to na Louise neměl nijak zlobit, jenomže nedokázal to popuzení potlačit, a tak se stalo to, že se jeho místná zlost odrážela i na přírazech vibrátoru do Louisova nitra.

"A-Au," kňučel citlivý Louis. "To-to bolí."
"Mlč,"sykl kudrnatý a dál bezohledně přirážel tou hnusnou věcí do zuboženého Louise. Brunet byl tak unavený, že měl pocit, jakoby měl každou chvílí zkolabovat z vyčerpání, které mu přimesl sám Harry.
"Do-Dost. Dost. Prosím," fňukal a už ani nevzdychal. Pouze sténal bolestí a nepohodlím.
"Kurva mlč!"
"H-Harry," hlesl vystrašeně Louis, za což schytal plesknutí po pravé a následně levé půlce. Harry vyvinul dostatečnou sílu, aby se mohl následně kochat dvěma červenými otisky dlaně, každy na jedné půlce Louisova kulatého zadku.
"Udělej se!" rozkázal, jakoby ho Louis mohl uposlechnout. Jakoby snad Harry předpokládal, že se Louis dokáže udělat na lusknutí prstů.
"Harry..." vzlykl zničeně brunet, kterému se již klížila víčka. Věděl, že dlouho nevydrží. Každý příraz pro něj byl novým krokem k mdlobám, které ho lákaly, jako voda žíznivce v poušti.
Louis hlasitě vykřikl, když se jeho tělo přehouplo přes další a též poslední orgasmus. Přetočily se mu oči a následně jeho víčka padla, jako brána uzavírající království před okolním světem. Louis padl do vytouženého bezvědomí a nechal Harryho v realitě, která se kolem něj kroutila jako had a momentalně zatínala své jedovaté zuby do jeho krku.
"Louisi!" zděsil se kudrnatý, ale již bylo pozdě, aby jednal. Chlapec nevnímal. Jeho tělo leželo bezvládně na posteli a mysl se vznášela neznámo kde.

**

Louis se probíral z bezvědomí, z kterého se ale vzbudit nechtěl. Znamenalo to pro něj, že se bude muset vrátit do té reality olné bolesti, utrpení, věznění, smutku a hlavně... Harryho.
Vlhký chlad, přejíždějící po jeho rozbolavělém citlivém těle. Po jehi nahé pokožce se mu běhal mráz a zanechávala za sebou husí kůži. Netušil, jak dlouho byl mimo, ale cítil se tak moc unavený. Chtěl dál spát, ale jeho víčka byla priti němu a samovolně se otevřela. Chvíli mu sice trvalo, než se mu vidění zostřilo, ale nakonec mu to bylo stejně k ničemu. Jediné, co spatřil, bylo pomačkané prostěradlo, na jehož povrch se tiskla jeho pravá tvář.
"Vítej, Šípková Růženko," ozval se hluboký hlas se silným přízvukem. Zayn. Co tady ksakru dělá Zayn?
"Kde to jsem?" zachraptěl a chtěl se pohnout, ale jakmile zapojil jen pár svalů, pocítil nepříjemné pnutí.
"Lež, Lou. Nehýbej se. Dám ti napít," zamumlal Zayn a přidržel ho, aby se víc nehýbal. Vzal plastovou láhev vody se slámkou, jejíž konec přiložil k popraskaným rtům. "Pij," přikázal jemně a čekal, až Louis semkne rty kolem plastové slámky a začne pít.
"Zayne," Louis si musel odkašlat, jelikož mu chraptěl hlas, "řekni mi, co se stalo."
"Ty jsi ... Omdlel. Styles zavolal, že se o tebe mám jít postarat. Nic víc. Našel jsem tě tady ležet na posteli. Byl jsi na břiše, zpocený, sotva jsi dýchal. Potřísněný a prostě... V hrozném stavu," vyprável Zayn. V jeho očích se odrážel děs, který pocítil, když si na tu chvíli vzpomněl. Styles Louise takhle zřídil a místo toho, aby se o něj postaral, tak zbaběle uteče. Černovlasý byl na svého přítele naštvaný, ale nemohl to dát najevo, jelikož Styles nad ním měl stále jistou moc.
"Umyl jsem tě a ošetřil co bylo třeba. Ty podlitiny musí samy zmizet a asi se nebudeš moct jistou dobu pořádně pohnout," vysvětlil se starostlivým výrazem černovlasý a Louis těžce polknuly když do poslouchal.
"Po-podlitiny?" vykoktal zmateně a Zayn posmutněl nad strachem v jeho nebesky modrých očích. Netušil, jak mohl Styles tak čisté jemné stvoření znesvětit. Ale musel obdivovat způsob, jakým se Louis držel stále nad vodou, přestože jej každý den pobytu u kudrnatého muže srážel ke dnu.
"Jsou různě po těle," přitakal s pochmurným kývnutím Zayn. "Boky, ruce, záda... Nevím, co s tebou dělal, ale zřídil tě-"
"Dost!" zarazil jej brunet rázně a promnul si kořen nosu. "Nemluv o tom. Nechci to slyšet," zašeptal a lehl si na bok. Zayn chápavě přikývnul a po krátkém zaváhání Louise konejšivě pohladil po paži.
"Můžes pro mě něco udělat?" ozval se po chvíli Louis, když už si černovkasý myslel, že spí.
"Jistě, cokoliv," přikývl téměř okamžitě Zayn.
"A-Až odsud půjdeš... Zamkni mě a klíček podstrč pod dveřmi zpět," zamumlal Louis. Jeho modré, modré oči volaly o pomoc. Jakoby se jeho duše topila v té hypnotizující modři nekonečného oceánu zmítajícího se v bouři. Zaynovi při tom pohledu klesla ramena. S tichým povzdechem kývl hlavou, vázajíc se slibem, že Louisovi jeho poněkud riskantní prosbu splní, ačkoliv tušil, že Harry z toho nebude dvakrát nadšený.

**

Louis po další hodině, kdy jen ležel s klidně zavřenýma očima a nechával se od Zayna vískat ve vlasch, usnul. To byl pro černovlasého signál, že je čas jít. Opatrně se vyhrabal z postele, kde strážil spícího Louise a co nejtiššeji se odebral ke dveřím. S tichým chrastěním vybral klíč, který byl v zámku strčený z vnitřní strany a vyšel ven. Podle Louisova přání zamknul zámek na dva západy a klíč podstrčil pod dveřmi zoět do pokoje.
Vydal se zpět domů s částečně uklidňující myšlenkou, že Louis je prozatím v bezpečí.

Ahojky ^^
Je tu další část. Vím, že to trvalo, ale bohužel se uzavíralo pololetí a já seděla nad učením :P

Ale snad už by se to mělo vrátit do normálu (doufejme).

Vaše ohlasy by mi jistě udělaly obrovskou radost ^^
Zatím bye <3

Bluesapphire xx