Hostage ILSI

24

"A jak to mám asi stihnout?" rozhodil rukama momentálně otrávený Louis.

"Jednoduše," pokrčil nenuceně rameny kudrnatý, rozvalující se na gauči. Je to pár minut, co svému modroočkovi oznámil, že zítřejší večer se koná maškarní bál v nedalekém sídle jeho obchodního partnera. Podle Harryho slov, je velice důležité, aby se zůčastnil a k tmu taky potřeboval doprovod. Kudrnatý tvrdohlavě odmítal vzít kohokoliv jiného, než Louise. Zalsoužil si taky někam vyjít, nemohl být pořád jen zavřený v baráku, jako zvíře v kleci. Bylo to od něj bezohledné, že jej tady denodenně nechával zavřeného.

Očividně se totiž ještě nedozvěděl o Louisově malé vycházce, když jej před několika dny hlídal Zayn. Louis ještě ten večer přišel, celý se osprchoval a všechno oblečení vypral, aby z něj nebylo nic cítit. Zaynovi odpřísáhl, že si tohle vezme do hrobu a před Harrym se choval stále stejně otráveně z toho, že musel trčet zavřený v baráku a čekat, až se jeho pán vrátí z města a vyšuká mu mozek z hlavy. Ovšem, když kudrnáč přišel s tímto úžasným nápadem, že ho vezme na ples, a proto si musí vymyslet nějakou originální masku, aby zapadl, nebyl z toho dvakrát nadšený. Necítil se do společnosti a už vůbec ne v nějakém hloupém převleku. Ale byl postaven před hotovou věc a moc dobře si uvědomoval, že nebude dobrý nápad svému pánovi odmlouvat. Ale peskovat mohl, a tak toho značně využil, až z něj Harry málem dostal migrénu. Hluboce se mračil a mezi jeho obočím se rýsovala vráska, která dávala okatě najevo, jak je zachmuřený a otrávený. To mu ale nebránilo, aby se nadále rozvaloval na svém gauči a sledoval Louise, jak před ním přechází sem a tam a snaží se přijít na to, za co se převleče.

"A ty jdeš za co?" vzpomněl si najednou Louis a zvědavě střelil pohledem po kudrnatém, který se tvářil zcela nezúčastněně. "Ty už snad máš vybranou svoji masku?" pozvedl podežřívavě obočí.

"Jistě," usmál se hrdě Harry a postavil se. Pomalu se přibližoval k Louisovi, který chtěl začít ustupovat- jeho jemný úsměv jej opravdu děsil, ale byl paralyzovaný, přinucený stát na místě. Byla to snad neodolatelnost kudrnatého muže, která jej donutila zůstat stát a vyčkat si na jeho teplý hebký dotek na své tváři, kde ho jistě ucítí ještě dlouho po té. Vždy tomu tak bylo.

"A prozradíš mi to?" zaškemral Louis se zoufalým pohledem, zcela zbaven své předešlé otrávenosti. Jakoby z něj jeho dotek všechnu tu negativitu vysál. Momentálně totiž doufal, že by se snad Harryho nápadu mohl nějak chytit. Jenomže jakým zklamáním pro něj bylo, když se kudrnatý pouze tajemně usmál a věnoval mu jemný polibek na rty.

Poslední dobou bylo vše takové jemné. Harry ho hladil, líbal jej a dotýkal se ho s největší opatrností, jakoby se bál, že by se mu snad pod rukama mohl rozplynout, jako kouř z cigarety, kterou měl tu možnost před pár dny po dlouhé době okusit. Při vzpomínce na chladný vzduch, který jej tehdy obklopoval mu naskočila husí kůže. Netušil, zda za to může to vzrušení nebo vzpomínka na chlad nebo snad Harryho dotek na holé kůži jeho zad, když mu vjel pod třičko. Neměl již šanci nad tím déle uvažoval, protože byl zbaven látky, zahalující jeho drobný trup s ženskými křivkami, které na něm Harry tolik zbožňoval. Dělali jej nežnějším, zranitelnějším a probouzely v něm ochranitelský pud, vuči jeho chlapci. Hladil jeho boky, užíval si jeho teplou pokožku, která by se svou hebkostí nevyrovnala ani tomu nejjemnějšímu hedvábí. Sklonil se k jeho tváři a dlouze se přisál na jeho rty. Byl zkrátka ve fázi, kdy netrpěl žádnou sexuální frustrací, jak tomu bylo dřív. Ocitl se v období, kdy pouze postrádal fyziockou blízkost a přítomnost drobného bruneta, tisknoucího se k jeho mužné hrudi. Nepotřeboval ho každý den ojíždět, aby ukojil své chutě. Bohatě mu stačilo, když si mohl počkat, až brunet usne a on se bude moct vplížit k němu do ložnice. Celý dlouhý den čekal hlavně na to, až vklouzne k němu pod jeho vyhřátou peřinu a přitulí se k jeho spícímu tělu. Proplétal si s ním nohy a prsty na rukou. Líbal jej do vlasů a na tvář, ale jeho polibky byly tolik jemné a vláčně, jen aby svého chlapce nevzbudil. Bál by se, že by Louis začal vyzvídat, co se s ním děje. Nechtěl mu dávat zbytečné naděje, že by se do něj snad zamiloval. Jistě, pociťoval k němu náklonnost, ale nebyly v tom žádné hlubší city. Jediné, do čeho se -dá se říci- zamiloval, bylo jeho tělo, tolikrát zmíněná sametová pokožka, hluboké oči barvy bouřícího se moře a načechrané lískooříškově hnědé vlasy. Neměl zatím tu možnost zcela poznat jeho osobnost. Věděl však, že Louisovo myšlení je unikátní a jednou by moc rád věděl, jak přesně funguje. Všímal si, jak Louis uvažuje. Bylo v tom jakési kouzlo, které se zcela vymykalo jakékoli logice. Louis nenaslouchal nejen svému mozku, ale i srdce, které kupodivu pracovali v naprosté symbióze a kolikrát tak brunet dokázal překvapit svými nápady, úvahami, názory a hláškami. Obzvlášť jej pobavilo Louisovo prohlášení o tom, že život je o zvyku.

"A co smrt?" zeptal se jej tehdy. Viděl jak modroočkovi poklesla ramena a jeho pohled se stal zcela neproniknutelným, jakoby si samy jeho oči nasadily masku.

"Na tu si také musíš zvyknout," pokrčil rameny, jakoby to patřilo k pravidlům života. Harry tehdy odhalil, že za těmi neobyčejnými slovy se skrává zkušenost.

Asi si tehdy neuvědomoval, že právě odhalil Louisovo životní tajemství, které mělo navždy zůstat před jeho věděním ukryto hluboko ve vesmíru brunetovi mysli.