Hostage ILSI

32

Věnováno dívčině, která mě strašně potěšila komentem u 4. části :3 <3

   24. listopadu 2008 Austrálie, Sydney

   "Harry-"

   "Louisi, mlč," zarazil kudrnatý mladšího bruneta před tím, než mu z úst uteklo další zaprotestování.

   "Já tady nechci být sám," fňukl Louis. "Ne dnes," zavrtěl hlavou. 

    "Zavolám Zayna," povzdechl si rezignovaně Harry.

     "Ale já chci tebe," hlesl Louis a sklopil hlavu. Děsila jej další noc v tomhle bytě o samotě. Byli v Sydney téměř měsíc a on skoro polovinu nocí zde strávil sám. Už jej to ubíjelo. Nikdy nebyl nijak extra společenský, ale ta samota mu nebyla příjemná. Neustálé ticho, které se mu prožíralo do hlavy, kde nakonec způsobovalo nepříjemné hučení, protože jeho mozek byl natolik zoufalý, že už si sám vytvářel všelijaké zvuky, jen aby se zbavil toho trýznivého ticha. Louis si v takových chvílích zpíval, poslouchal písničky na Mp3 přehrávači, který mu Harry pořídil nebo tajně vzal kytaru, co byla spíš jako dekorace v obýváku a vyhrával na ni písničky, které jej Niall naučil.

    "Přestaň se chovat jako malé děcko Louisi! Je to otravné!" naštval se starší a divoce rozhodil rukama. "Jsi na mě až příliš upnutý," postěžoval si a prohrábnul si vlasy. Sice k Louisovi též pociťoval jistou náklonnost, ale kdykoliv to mohl svést na surovou touhu po jeho dokonalém těle. Kdykoliv se mohl Louise zbavit- i když si to jen namlouval. Jenomže, kdyby se k němu Louis nějak příliš upnul a zašlo by to do nežádaných mezí, byl by nucen jednat. Nemohl si dovolit  žádné další břemeno. Problémy mu nekontrolovatelně narůstaly a mu pomalu ubývaly síly na to, aby to všechno zvládal. Naštěsí měl kolem sebe spoustu spolehlivých lidí, o které se mohl opřít beze strachu, že by jej zradili. Obchod v Miami se sice vydařil, ale také musel prodat část svého majetku, na kterém mu záleželo. Slíbil otci, že tento rodinný podnik udrží v chodu. Místo toho se ho však pomalu zbavuje. Ale on si tohle nevybral. Nežádal si být tím velkým obávaným Stylesem, kterým byl jeho otec. To on v lidech budil strach a respekt. Jemu patřilo celé královské podsvětí po celém světě Harry měl své sny a plány. Bohužel pro otce se vzdal všeho. A co udělal on? Nechal ho na holičkách. Utekl jako největší zbabělec, místo toho, aby se svým problémům jakkoliv postavil. Hrál si na neohroženého a přitom se jeho duše velikostně podobala kostce cukru, avšak ani zdaleka nebyla tak bílá.

    Musel potřást hlavou, aby se vymanil ze spárů svých myšlenek a opět začít vnímat bruneta, který jistě pronášel další z jeho mnoha protestů. Rád by dnes zůstal a udělal si s Louisem hezký večer, jenomže práce ho čekala. Měl další obchod, který musel vyjít. Pak už bude všechno lepší.

    "Posloucháš mě Harry??" dožadoval se Louis pozornosti a měl co dělat, aby před kudrnatým nezačal skákat a máchat rukama, aby si jej všiml.

    "Ne," pokrčil jednoduše rameny tázaný a pohledem Louise vyzval, aby to zopakoval.

    "Zayn tady přece není. Před týdnem jsi ho poslal do Anglie," zamračil se Louis. Nemohl uvěřit, že si tohle Harry nepamatoval. Musel být opravdu mimo, protože nebylo možné, aby se brunet, který byl od veškerých Harryho pracovních záležitostí držen stranou, vyznal v poloze jeho zaměstnanců líp, než on sám.

     Harry se snažil potlačit zmatené zamrkání a unaveně si povzdechl a do mobilu naťukal rychlou zprávu.

     "Nick je tady za deset minut," promluvil a už si to mířil ke dveřím.

     "Co?!" vyjekl Louis, až mu jeho křehký hlas povyskočil o oktávu. "On??"

     "Ano on!" křikl už naštavný Harry a střelil po Louisovi zlostným pohledem. "Máš snad nějaký problém, Louisi?"

      "N-Ne," vykoktal brunet a kajícně sklopil hlavu. Došlo mu, jak moc si na svého pána vyskakoval a teď toho litoval. Tohle si nesměl dovolovat. Moc dobře věděl, že tohle si odskáče. Schytá za to minimálně deset ran bičíkem. Ano, Harry jej začal fyzicky trestat. Louisovi to bylo sice nepříjemné, protože kolikrá měl až krvavé šrámy na zádech, zadečku, stehnech, hrudi a bříšku, ale tak nějak tušil, že si tak kudrnatý vylívá veškerou zlost a uvolňuje stres nahromaděný v něm za celý den. Nechával ho, aby se tímto způsobem uvolnil, protože přeci jen to byla jeho práce. Tohle teď bylo náplní jeho práce. Nebo spíše... jeho života. Kdyby to tehdy nepodepsal, Harry by jej zcela jistě zabil. A  Louisovi se ještě nechtělo umřít. Toužil toho záhadného kudrnatého muže poznat. A stále touží.

    Trhl sebou, když se ozvalo prásknutí dveří a on tak opět osaměl v bytě, který zel prázdnotou. Tiše si povzdechl a přešel do obýváku, kde uchopil kytaru a posadil se do křesla s kytarou na klíně. Levou rukou si uchopil akord a prsty pravé ruky zabrnkal jednoduchou melodii. Vzpomněl si na večer, kdy se ho Niall snažil naučit tu píseň. Blonďák ji napsal sám a Louis mu pomáhal se slovy.

    "I'm like a crow on a wire,
You're the shining distraction that makes me fly home.
I'm like a boat on the water,
You're the rays on the waves that calm my mind.
Oh every time."

    Tóny strun se odrážely od stěn pokoje a vracely se zpět k uším Louise, který momentálně byl uzavřen ve svém vlastním světě, kde seděl doma s Niallem u krbu a zpíval spolu s ním jejich písničku. Začal si uvědomovat váhu slov na tuhle situaci.

   "And I know in my heart, you're not a constant star..." Trhaně se nadechl, aby mohl pokračovat:

    "And yeah, I let you use me from the day that we first met
But I'm not done yet,
Falling for your fool's gold-"

   "Jak dojemné!" přerušil plynulý proud melodie slizký hlas muže, stojícího za Louisem. Když se k němu drobný brunet otočil, spatřil na jeho zlomyslné tváři ten arogantní úšklebek, jako zatím pokaždé, co ho od Miami potkal.

     "Ba-Nicku... Už jsi tady," vydechl roztřeseně Louis. Nebyl příliš nadšený z toho, že mu bude dělat společnost zrovna on. Raději by byl celý den sám, než trávit čas s ním.

     "Očividně," sykl nepříjemně Bažiňák a přešel před Louise, který stále seděl v křesle s kytarou na klíně. "Co kdybychom si ujasnili pár věcí, co beruško?" usmál se způsobem, který Louisovi napovídal o tom, že následující chvíle por něj budou opravdu nepříjemné.