Hostage ILSI

19

Zrovna ve chvíli, kdy se Louis nadechoval k odpovědi, se ozvalo otevírání vchodových dveří a následně jejich hlasité bouchnutí.

"Lou?!" křikl pán domu a oba přítomní v obýváku sebou cukli. Louis se omluvně usmál na Zayna a vstal s úmyslem přivítat svého pána.

"Ahoj," vykoukl Louis zpoza rohu a Harry se na něj potěšeně usmál.

"Tady jsi, Little-one. Pojď ke mně," pokynul mladšímu kudrnatý muž a Louis k němu jako poslušný pejsek přiťapkal. Harry jej uchopil jemně za zátylek a přitáhl si ho do vášnivého polibku.

"Harry," zakňučel Louis. "Nejsme tady sami,"upozornil a ve stejné chvíli se ozvalo zvučné odkašlání. Kudrnatý střelil pohledem na černovláska, který se ramenem opíral o futra vchodu do kuchyně a obmotal majetnicky paži kolem Louisova pasu.
"Klídek Harolde," zasmál se zvučně Zayn. "Já už půjdu," mrknul a přešel ke vchodovým dveřím, kterými před chvílí přišel Harry. "Měj se, Lou. Někdy zas pokecáme," mrkl laškovně na bruneta, za což schytal od Stylese vražedný pohled a výhružné zavrčení. "Mějte se," houkl pobaveně a už ho nebylo.
"Zmetek," pokroutil nad ním Harry hlavou, načež se otočil zpět ke svému chlapci. "Tak jak ses měl, honey? Doufám, že tě Malik moc neškádlil."
"Je docela fajn," pokrčil neurčitě rameny drobný brunet, jakoby se vůbec nic nestalo. Opak byl pravdou. Černovlasý se Louisovi zamlouval. Podle všeho za sebou měl perné chvíle a znal Stylese lépe, než-li kdokoliv jiný. To by se mu mohlo hodit.
Starší odvedl svého chlapce do kuchyně, kde mu poručil, aby se posadil a sám začal s přípravou večeře. Louis jej po celou dobu sledoval a přemýšlel nad tím, co mu řekl Zayn.
"Co se ti honí hlavou?" zeptal se Harry, když už po páté odmítl Louisovu nabídku pomoci, aby odlehčil atmosféru.
"Myšlenky," broukl s drzým úsměvem Louis.
"Troufalý, jako vždy," pousmál se Harry, míchaje sýrovou omáčku k těstovinám, které se vařily ve vedlejším hrnci. "Tak na co myslíš? Copak ti Malik na mě prásknul něco tak důležitého?"
"Nemluvili jsme o tobě," zapíral Louis, ale pak se nad tím zamyslel. "Tedy..." váhal.
"Tedy?" pozvedl obočí se zájmem starší a zcedil těstoviny.
"Padlo tvé jméno," přiznal Louis a sledoval, jak se kudrnatý natahuje pro dva talíře a nabírá do nich těstoviny, po kterých rozlévá sýrovou omáčku, která voněla tak, že Louisovy čichové buňky právě prožívaly orgasmus.
"Vyndej z lednice prosím sodu," houkl Harry, když prostíral jídelní stůl pro šest osob postavený u stěny s širokým oknem z výhledem stejným, jako z obýváku. "A v jakém slova smyslu padlo to mé jméno?" vyzvídal dál.
"Jen v tom nejlepším," zazubil se nevinně Louis, i když mu přebíhal mráz po zádech, zatímco nalil sodu do skleněného džbánu, nakrájel do něj pár koleček limetky a položil ho doprostřed stolu. Chtěl vytáhnout z police i dvě sklenice, jenomže i když se natahoval, jak chtěl, nemohl tam dosáhnout. Nespokojeně zamručel, načež se mu kolem pasu obmotaly dvě silné paže a jedny hebké teplé rty se setkaly s jeho pokožkou na šíji.
"Sedni si, Little-one," zašeptal mu do ohbí krku kudrnatý muž a natáhl se sám pro dvě skleničky. Louis jej s němým přikývnutím poslechl a usadil se na židli. Harry před něj položil skleničku a nalil mu do ní sodu. Bezeslova se posadil naproti Louisovi a s tichým přáním dobré chuti se pustil do jídla. Louis jen tiše uvažoval, jak může někdo jako Harry tak vítečně vařit.

**

Louis se po večeři ujal sklízení ze stolu a umývání nádobí. Zrovna když umýval pánev od omáčky, se na něj zezadu přitisklo mohutné silné tělo, z kterého sálalo příjemné teplo. Ale všiml si také, že jde z Harryho cítit cigaretový kouř a alkohol. Jistě to mělo co dočinění s jeho dnešní prací. Ale nevypadal, že by byl zdrogovaný nebo opilý, což jej jistým způsobem uklidňovalo.
"Co kdybys teď šel do mojí ložnice? Něco jsem ti tam přichystal," zavrněl starší a lehce se spolu s Louisem pohuboval v bocích. Ten zastavil tekoucí vodu a mokré ruce si utřel do utěrky. "Já si dám mezi tím sprchu, a pak se na tebe přijdu podívat, hm?" zašveholil radostným tónem a Louis těžce polknul. Ale přes všechny obavy a starosti přikývnul a nechal kudrnáče se odebrat do koupelny ve spodním patře. Hned jak zaslechl tekoucí vodu ve sprše, vyběhl schody a našel Harryho ližnici, ve které před tím ještě nikdy nebyl.
Pokoj byl vymalován do námořnické modré a bílé. Nábytek vždy jen z tmavého dřeva. Závěsy byly černé těžké a nepropouštěly žádné světlo zvenčí, které momentálně nejspíš poskytovaly jen pouliční lampy. Naprosto se lišil od Louisova pokoje. Byl tmavý. Jediné, co měli společného, byla velká manželská postel, dominující u zdi vprostřed pokoje. Byla povlečena černým hedvábným prostěradlem, polštáře byly bílé a sametový přehoz též v námořnické modři.
Ale co Louise nejvíce zaujalo a zároveň vyděsilo, byly černé krajkové tanga s podvazky a stejnobarevnou saténovou košilkou, pohozené na posteli.