Hitlerovo dítě✔️

Nečekaná návštěva

Dveře se rozrazily dokořán a v nich stála Helena i s Annou. Nechápala jsem, co tady dělají, ani jak mohly rozrazit dveře.

,,Co tady děláte?'' zeptala jsem se a opírala se o zeď.

,,Přišly jsme za tebou,'' začala Anna, ,,a chtěly se tě na pár věcí zeptat.'' doplnila ji Helena.

Pozvala jsem je dál a snažila se za nimi zavřít dveře, ale nešlo to. To mě tedy maminka nepochválí. Posadily jsme se na gauč v obývacím pokoji. Nabídla jsem jim vodu, ale nechtěly. Po pár minutách trapného ticha jsem konečně promluvila a začala konverzaci.

,,No...na co jste se chtěly vlastně zeptat?''

,,Včera volala mojí matce ta tvoje. Řekla jí, že máš vši a že je hodně velké riziko, že se nakazím taky, tak abych s tebou moc nebavila a nepřibližovala se k tobě.'' koukala na mě Helena, byla nervózní.

,,A našim pak taky volala, zřejmě obvolala všechny rodiče. A pak se to rozneslo po škole..no a zbytek už víš. Vážně je máš?'' Anna se výjimečně styděla a měla sklopenou hlavu.

,,Nemam vši, moje matka si to vymyslela, protože se dozvěděla, že si židovka Helen. A to jí strašně moc vadí, protože.,'' zarazila jsem se a nevěděla jsem, jestli jim to mám říct, ,,prostě...nesmíte to nikomu říct, ale můj táta...byl Hitler...'' sklopila jsem hlavu a čekala na ortel.

Holky se začaly smát. Nevěřily tomu, ale já jsem jim nikdy nelhala. Po pěti minutách pořád nemohly přestat a mě už to bylo nepříjemné.

,,Mluvim pravdu!''zakřičela jsem a když se ztišily, tak jsem jim vše v klidu začala vysvětlovat. Po nějakých 10 minutách jsem dokončila svůj monolog a čekala na jejich reakce. Obě seděly s otevřenou pusou a zíraly na mě.

,,Hlavně to prosím nikomu neříkejte. Musí to být naše tajemství. Maminka by to nepřežila, kdyby se to někdo o nás dozvěděl. Sice to byl můj otec, ale nejsem jako on. Proč bych se jinak s tebou kamarádila Helene.'' došla jsem k ní a položila jí ruku na tu její. Ucukla. Ale pak mě objala. Byla jsem za to ráda.

Odpřisáhly mi, že to nikomu nepoví a budou mlčet jako hrob. Akorát všem řekly, že nemám vši, že to byla celé jenom blbá sranda. Byla jsem ráda, že jsem to mohla někomu povědět.

Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že už bude skoro jedna hodina odpoledne. Navrhla jsem holkám, že bychom si mohly něco uvařit k obědu. Nadšeně souhlasily, protože už nám všem kručelo v žaludcích. Začaly jsme tedy vařit. Po necelé hodince už jsme jedly dobrý zeleninový salát a moc jsme si pochutnaly. Zrovna, když jsme dojídaly, přišla maminka. V duchu jsem si nadávala, že teď bude zle.

,,Sophie? Proč jsou poničené dveře? To si udělala ty?'' došla do kuchyně a když viděla Helene u stolu, málem odskočila.

,,No víte maminko, on přišel velký vítr a dveře jsou už také dost staré, a tak se trošku vyvrátily.'' sklopila jsem hlavu a odnesla talíře od stolu. Helen s Annou hned začaly pomáhat s mytím nádobí a já mezitím odvedla maminku do obývacího pokoje.

,,To si ze mě děláš srandu Sophie. Jasně jsem ti řekla, že už tě s tou židovkou nechci nikdy vidět! A ty si můj zákaz porušila! Co si o sobě myslíš?'' prskala na mě.

,,Ale maminko, dneska ve škole byli na mě všichni zlí. Smáli se mi kvůli tomu, že ''mám'' vši. Moji kamarádi se se mnou přestali bavit a začali mi psychicky ubližovat. Kvůli vám jsem přišla o všechny kamarády, co jsem měla. Akorát Helen a Ann za mnou přišly a já jsem jim všechno řekla! Všechno!! Protože to jsou moje jediné kamarádky, co mám!'' rozbrečela jsem se a během sekundy mi na tváři přistála facka a za ní další a další.

,,Nebudeš se kamarádit s tou špinavou courou!'' to už jsem nevydržela a začala jí bránit. Nebude se navážet do mé kamarádky. A jak tohle vše dopadlo? Maminka vyhnala děvčata z domu a mě zbila vařečkou. Druhý den jsem se probudila a měla jsem modřiny všude. Na rukou, nohou a dokonce i na břiše.