Hitlerovo dítě✔️

Neúplný Jidáš

První hodinu jsme psali test z dějepravy a naštěstí jsme neměli tolik času, takže to bylo dobré. Celou školu jsem přemýšlela, kdo by to mohl být. Kdyby to holky neřekly, tak odkud by to jinak zjistily.

A pak mi to došlo. Při dějepravě jsme se bavili o Hitlerovi a já přece řekla, že kdyby nebyl, tak by stejně válku začal někdo jiný. Ale jak si z toho mohla vyvodit, že je to můj, respektive byl, otec?

Anny pohled

Od té doby, co jsem se bavila se Stefanie se všechno zvrtlo. Trochu mi to ujelo o Hitlerovi. A ona si to z toho odvodila. Jestli to někomu řekne, udělají něco Sofie a ona pak udělá něco mě. Musím tomu zabránit.

Po škole nás zvala domů, ale já odmítla, že máme rodinnou večeři, i když to byla lež. Ve skutečnosti jsem šla za Stefanie. Došla jsem k ní domů a poprosila její rodiče, jestli by nešla ven. Souhlasili a poslali ji za mnou.

,,Co tu chceš?" vyprskla na mě.

,,Potřebuju s tebou mluvit o Sofii. Je to nutný." hrála jsem si s prsty s doufala, že mě vyslechne.

,,O tej Hitlerovskej couře nechci mluvit! Zítra to ohlásím na policii a podám k tomu patřičné důkazy." chtěla mi zabouchnout dveře, ale já do nich vsunula nohu. Vytáhla jsem jí ven a přitiskla ji na bílou omítku.

,,Teď mě dobře poslouchej. Jestli něco cekneš, tak dobře neskončíš. Nezapomeň, že vím, kde bydlíš, takže se může cokoliv stát." držela jsem jí za límeček.

,,To je vydírání! Za to tě zavřou!" koktala.

,,To neni vydírání. To je výměnej obchod!" natlačila jsem jí na stěnu to, že se praštila byl jenom bonus.

Pustila jsem jí, upravila se a jako spořádaná dívka odešla. Doma jsem řekla, že jsem se zdržela ve škole. Celé odpoledne jsem se učila a pořád přemýšlela, co bych tak Stefani mohla udělat. Doufám, že to neřekne, jinak bych se musela Sofie přiznat.

Z mého dumání mě vyrušila matka, která přišla do pokoje: ,,Zlatíčko, přišla Sofie." usmála se a nechala otevřené dveře.

,,Děkuji maminko!" křikla jsem dolů a trochu si poklidila.

Sofie se za chvíli objevila v mých dveřích a sedla si na postel. Posadila jsem se k ní do tureckého sedu.

,,Ahoj. Stalo se něco?" usmála jsem se.

,,Maminku vyhodili z práce, protože se to o nás dozvěděli. Někdo jim to řekl." dala hlavu do dlaní a začala vzlykat.

A do háje. To byla určitě Stefanie nebo nějaká z jejich povedených kamarádek! Ta až se mi dostane pod ruku tak-..Chtěla jsem něco říct, ale Sofie pokračovala dál.

,,A maminka prohlásila, že se budeme muset odstěhovat buď za hranice, nebo na druhý konec. Tedy do Východního Německa. A s největší pravděpodobností do Berlína, protože je to velké město a snadněji tam zapadneme." vzlykala.

To, co mi teď pověděla mi vyrazilo dech. Co? Ne, nemůže se přestěhovat! Co bychom bez ní dělaly! Začala jsem brečet s ní.

,,Nesmíš se nám odstěhovat. My tě to potřebujeme. Já tě tu potřebuju Sofie." objala jsem jí. Musím o tom hned říct Heleně. Jestli je její matka tak aktivní (a to je), tak bude mít sbaleno ještě dnes večer a Sofie už do školy zítra nepůjde.

Po chvilce jsem ji utišila a vyběhla ven na ulici a za pár marek jsem zavolala Anně domů. Neřekla jsem jí o co se jedná, ale zdůraznila jsem, aby přišla co nejrychleji, že to spěchá. Ono to nespěchalo. Doslova to hořelo.

Šla jsem domů a měla jsem výčitky svědomí. Neřekla jsem to úmyslně, ale trápí mě to. Teď přijdu o nejlepší kamarádku. Přemýšlela jsem, jestli se Sofie přiznat a říct, že jsem to omylem naznačila Stefanie. Nebo to mám držet sama v sobě a nechat jí v tom, aby pátrala kdo byl ten zrádce.

*******

Co myslíte, má jí to Anna říct, nebo ne? :)