Hitlerovo dítě✔️

Horečka páteční noci

Holkám jsem ukázala svůj pokojík a poprosila je, aby chvíli počkaly, že půjdu udělat popcorn. Došla jsem dolů za maminkou a poprosila jí, jestli bych si mohla zajít do samoobsluhy pro nějaké sladkosti či popcorn. Souhlasila s mým návrhem a dala mi 5 marek. Oblékla jsem si kabát a vyrazila do pozdního podzimního odpoledne.

V samoobsluze, hned ob blok vedle,  jsem nám koupila bonbony, sladkosti, popcorn a taky Fantu, která byla vyrobena tady u nás v Německu. Za celý nákup jsem zaplatila 3,80 DEM. Vydala jsem se domů, mamince dala zbylé peníze a odešla za holkami nahoru. Obsah tašky jsem vysypala na postel a holkám se rozzářily oči, když viděly, kolik sladkostí jsem na dnešní noc přinesla. Rozhodly jsme se, že dnešní večer si užijeme jako ještě nikdy.

Celý večer jsme si povídaly. O klucích, o škole, o našich rodinách. Nikdy jsem holkám neřekla, co byl můj tatínek zač, ale chtěla bych jim to povědět. Známe se už 9 let a já jim věřím. Vím, že maminka bude jasně proti, protože je to naše rodinné tajemství a ona si ho chce vzít do hrobu, stejně jako já. Chápu to, ale pořád mám pocit, jako bych kamarádkám lhala o tom, kdo vlastně jsem a jaká je moje minulost. Tíži to mé svědomí, i když vím, že já jsem nic špatného neudělala.

Helena - jak se jmenovala první kamarádka - byla židovka, ale mamince jsem musela říct, že je to katolička, stejně jako my. Měla hnědé vlasy, které měl do půlky zad. Díky sportovní postavě jí slušelo vše, co si oblékla.

Marta byla špinavá blondýnka s modrýma očima. Typický árijec. Z ní měla maminka radost, když jsem ji jí představovala ve 2. třídě ještě na obecné škole.

Povídaly jsme si a když bylo deset hodin, přišla maminka, abychom šly spát.

,,Maminko, nechte nás prosím do půlnoci, slibujeme, že budeme potichu a nebudeme vás rušit ve spánku." usmála jsem se a dívala se na holky. Ty jenom přikyvovaly.

,,Tak dobrá, ale jestli zítra nebudete vstávat, tak..už nikdy nic takovýho nebude, jasné?'' přísně se na nás podívala, ale pak se na nás usmála. My jsme jenom kývaly a pak ji hromadně popřály dobrou noc.

Do půlnoci zbývala ještě hodina a půl, a tak jsme se rozhodly, že si zahrajeme další hru. Žádnou z nás nic nenapadlo. Pak jsem si ale vzpomněls na hru: Hop kloboučku, hop. (Doufám, že nejsem jediná, která ji zná :D ). Vyndala jsem jí zpod postele a vyjasnily jsme si pravidla. Jde prostě o to, že máte pružinku, kloboučky a hrací plochu ve které jsou díry. A vy se do těch děr musíte trefit a ten, kdo bude mít co nejvíc kloboučků v díře, ten vyhraje.

Hrály jsme to přinejmenším hodinu, protože pokaždé přelítl klobouček mimo hrací plochu, nebo nefungovala pružinka. Dojedly jsme poslední popcorn a převlékly jsme se do oblečení na spaní. Jelikož jsem měla velkou postel, vešly jsme se tam všechny tři a za nedlouhou dobu jsme spokojeně usnuly. Nevydržely jsme to ani do půlnoci, nýbrž do jedenácti hodin.

Ráno jsem se vzbudila, ale holky už v posteli nebyly. Vstala jsem, oblékla si župan a sešla dolů. Holky tam seděly, povídaly si s maminkou a přitom jedly.

,,Dobré ráno." pozdravila jsem a jakmile jsem se usadila, maminka mi podala hrnek s kakaem. Poděkovala jsem a vzala si k tomu pečivo.

Po snídani se holky sbalily a chtěly jít domů. Marně jsem je přemlouvala, aby zůstaly na oběd. Omluvily se, rozloučily se s maminkou a odešly. A tak jsme v celém baráku zbyly jen my dvě.

,,Sophie?''

,,Ano maminko?''

,,Proč si mi neřekla, že je Helene židovka?'' vyděšeně jsem se na ní podívala, jak to může vědět.