Converse Girl

#0

"Už zase conversky?"

"Viděla jsi mě snad někdy v jiných botách?"

"Jo. Když jsme byly malé, tak ses na karneval převlékla za princeznu a měla jsi takový úžasně třpytivý růžový balerínky, který jsem ti strašně záviděla."

"Teď se za sebe stydím."

"To se nestává moc často. Nebo tedy ty se rozhodně takhle necítíš tak často, jako já."

"Ale prosím tě. Bych ti mohla vyprávět."

"Blbost."

"Není! Vážně. Hele, sama víš, že mám conversek fakt hodně. Jako fakt. A s každým párem jsem zažila něco výjimečného... a většinou to byl nějaký dokonalý trapas."

"Nevěřím."

"Tak to je blbý. Pro tebe. Právě jsi rozhodla o svém osudu. Budu ti všechny ty příběhy vyprávět... A jen tak mimochodem, mám doma těch conversek tolik, že to ani na prstech nespočítáš."

"Na prstech jedné ruky?"

"Bys chtěla, viď? Ne. Na prstech všech tvých končetin dohromady."

"Chjo. Nejsem moc pozorný a trpělivý posluchač. Ale tak, aspoň se zasměji."

"Ale upozorňuji tě, že někdy tě mé činy budou dosti zarážet a připadat ti šílené."

"To se děje i normálně, na to nepotřebuji tvé vyprávění..."

"Budu dělat, že jsem to neslyšela."

"Hele, zatím to vypadá, že chceš jen bezcílně blábolit."

"To teda ne!"

"Tak už začni."

Nejistě jsem si povzdechla a prohrábla si rukou vlasy. Na chvíli to vypadalo, že ze sebe už nic nevypustím, ale nakonec jsem se odhodlala a začala s vyprávěním. Vyprávěním nevyzpytatelných příběhů plných conversek, trapasů a... jednoho jediného kluka. A jeho bratra.

Slibuji, že příště to bude delší, ale tohle je vlastně taková "předkapitola". Musela jsem vás trochu uvést do děje a tak :D. Od příští kapitoly to již bude její vyprávění ;).