Bullshit (Cz Larry) Jednodílovky 15+

My horrible boss

Louis

H:"Tomlinsone!" zakřičel na mě můj šéf dnes už po dvanácté a to je teprve půl deváté ráno. Rychlím krokem jsem doběhl k jeho dveřím, aby neměl zase poznámky k mé slimáčí chůzi. Když jsem stál před dveřmi, zhluboka jsem se nadechl a zaklepal, nečekal jsem na svolení vejít a hned jsem vešel.

H:"Jsi hluchý? Řekl jsem snad aby jsi vešel?" vyjel po mě aniž by se na mě podíval. "A-ale....omlouvá se pane Stylesi" rychle jsem si svou poznámku rozmyslel. H:"Ale?" "N-na tom nezáleží" koktal jsem. H:"Nekoktej jako malé dětsko a mluv....nebudu to znovu opakovat." řekl podrážděně stále koukajíc do papírů, které měl před sebou. "V....včera jste mi řekl, abych nečekal na povolení vstoupit" špitl jsem a začal si hrát se svými prsty. H:"Teď chci aby jsi čekal" řekl chladně"Mám odejít a znovu zaklepat?" neodpustil jsem si trochu té drzosti. H:"Ne ty imbecile! Když už si tady tak tu zůstaň" 

Myslel jsem si, že už jsem si na jeho nadávky zvykl...mýlil jsem se, pokaždé to bolí stejně. "Omlouvám se" H:"Přestaň se mi pořád omlouvat. Kdyby si nebyl tak neschopný nemusel by jsi plýtvat slovy na omluvu" cítil jsem jak se mi v krku vytvořil ,,knedlík,, který ne a ne zmizet a začali mě pálet oči. No nebudu tady před tímhle arogantním blbcem brečet. Nemusí vědět jak moc mě jeho slova bolí. I když nadávky slýcháte od dětství pořád vám to ubližuje, někdo může říct "Už jsem si zvykl" no jen to předstírá.

"Co jste potřeboval pane Stylesi?" zeptal sem se nakonec, když dlouhou chvíli nic neříkal a jen koukal do papírů před ním. H:"Dneska budu potřebovat aby jsi tady byl do devíti večer, dostaneš za to zaplaceno a teď mi dones kávu" "Cože? Já dneska ale nemůžu máme..." přerušil mě H:"Neptal jsem se tě, buď tady zůstaneš nebo zítra už nemusíš chodit" řekl rázně a už trochu naštvaně. Radši jsem všechny mé poznámky spolkl, otočil jsem se a došel jsem ke dveřím, kde jsem se otočil zpátky na mého šéfa a střetl jsem se s jeho pronikavě zelenýma očima. 

Myslím že mě pozoroval když jsem se otočil.....tak nějak jsem to cítil.....navíc...vždycky to dělá. "J-jakou kávu si přejete?" H:"Jako obvykle" 

Zbytek dne jsem vyplňoval nějaké potřebné papíry, zvedal telefony a několikrát si mě zavolal Harry abych mu něco donesl....jako obvykle. 

Podíval jsem se na hodiny 15:00 v téhle chvíli, už bych se sbalil a vyletěl z tohohle pekla, až by se za mnou zaprášilo. Vážně skvělé... budu tady sedět jako imbecil, až do devíti hodin večer, namísto toho abych si užíval se svou rodinou pikniku, který jsem měli už tak dlouhou dobu naplánovaný. Vážně jsem se tam těšil, protože je to už dlouho co jsem se se svou rodinou viděl.....vždycky jsem musel pracovat já a nebo mamka, takže nebylo moc šancí si někde všichni, i s mými šesti sourozenci sednout a popovídat si.

H:"Tomlinsone!" od té doby co tady pracuju, nenávidím své příjmení. On mi nikdy neřekl Louisi, vždycky jen Tomlinsone a nebo imbecile, kryple, blbečku a mnoho podobných ,,přezdívek,, kterými mě tak rád oslovuje.

Rychle jsem se zvedl ze židle, vyšel z mé malé útulné komůrky, kterou nazývají kancelář a rychlím korkem došel až k jeho dveřím na které jsem zaklepal.....tentokrát jsem si počkal na svolení vstoupit.

H:"Už několikrát jsem ti říkal, že máš zaklepat a vejít" poznamenal. No to si dělá srandu že? Nechtěně jsem si hlasitě povzdechl a došel k jeho stolu. H:"Máš nějaký problém?" proč se na mě sakra nedívá když se mnou mluví?

"J-jen že jste mi dnes vynadal za to, že jsem vešel bez svolení" H:"Ty musíš mýt vždycky nějaký problém že?" vyjel po mě bezdůvodně. "Omlouvám se" H:"Sedni si tady na křeslo a přečti si tyhle poznámky" ukázal prstem na křeslo před jeho stolem a druhou rukou mi podal tlustou složku s poznámkami. Potlačoval jsem touhu si nahlas povzdechnout přičemž jsem si vzal složku a sedl jsem si na mě určené místo.