Bullshit (Cz Larry) Jednodílovky 15+

Hatred

Harry

"Harry koukej... Tomlinson a ta jeho ubohá partička" zasmál se Zayn a ukázal směrem na školní hřiště kde jsme měli mít tělocvik. "Co ti tady chcou?!" zavrčel jsem. Tomlinson chodí do jiné třídy než já což je jen dobře, protože by to asi moc dobře nedopadlo kdyby jsme byly spolu v jedné místnosti více jak jednu hodinu.

"Asi s námi mají zase tělocvik" poznamenal Liam nějak moc nadšeně. Jo a já vím proč, on si sice myslí že si toho nikdo nevšímá, ale já ano. Nemohl jsem si nevšimnou jak pořád pokukuje po Horanovi, blonďatýmu irovi, který je shodou okolností v partě a zároveň nejlepší kámoš Tomlinsona. Pokaždé když se s nimi někde potkáme, hádáme se nebo se dokonce i mlátíme, stojí, nic neříká a jen pokukuje po tom blonďákovi.

"Co tu zase chcete Tomlinsone?" zavrčel jsem na něj když jsme došli až k nim. "Taky tě zdravím Harolde" uchechtl se. Bastard ví jak to oslovení nenávidím a stejně mi tak říká. "Kdybych nemusel vůbec bych v tvoji společnosti neztrácel čas" řekl arogantně. "Jako kdybych o to stál" ušklíbl jsem se. "Tak proč tu pořád stojíš a mluvíš se mnou?" zase ten jeho úšklebek. 

"Došla ti slova? Nějak rychle ne ? Ztrácíš formu Harolde" arogantně se usmál a poplácal mě po rameni. "Přestaň mi říkat Harolde a běž si radši lakovat nehty tady s Blondiem" setřásl jsem jeho ruku a koukl jsem se na Horana, ten jen vysel pohledem na Liamovi. No to se mi snad jenom zdá! "Už jsme ti snad jednou říkal ať ho do toho nepleteš!" křikl a strčil do mě. 

"Ještě jednou do mě strč a rozbiju ti držku" zavrčel jsem a ruku zatnul v pěst. Louise znám snad už od školky. Byly jsme tehdy nejlepší kámoši, ale to bylo už dávno teď jsme spíše něco jako ,,úhlavní nepřátele,, . Dneska už nedokážeme vydržet ani minutu bez toho aby jsme si nezačali nadávat a vyhrožovat si.

"Tvoje sebevědomí mi už leze krkem. Ty by jsi nepřepral ani prváka" zasmál se a znovu do mě strčil. Okamžitě jsem mu střelil pěstí pěkně pod oko. Na vteřinu se na mě zmateně koukl a hned na to už jsme leželi na zemi a mlátili jsme do sebe hlava nehlava. Musím říct že je silnější než jsem si pamatoval, ale ani já jsem ho nijak nešetřil. 

Po chvíli jsem nás přetočil tak, že jsem teď seděl já na něm a přišpendlil jsem mu ruce za hlavu a snažil se chytit dech. Začal sebou různě házet aby se vymanil z mého sevření. "Pusť mě!" zařval a začal kopat nohama. "Přestaň sebou házet!" zkusil jsem, ale on pokračoval.

"Louisi uklidni se!" řekl jsem udýchaně a to bylo poprvé co jsem mu řekl jménem, šlo na něm vidět že ho to dost zarazilo. "Dej mi chvilku abych chytil dech, pak můžem pokračovat" snažil jsem se zasmát, ale moc mi to nešlo. 

Už od malička mám velké problémy s dýcháním a on je jediný kdo o tom ví. Rychle se koukl kolem sebe aby zjistil jak daleko všichni stojí a jestli nás pozorují. "Jsi v pořádku?" zašeptal starostlivě tak abych ho slyšel jenom já. 

"Jo jen mi dej minutku" šeptl jsem mu nazpět a snažil jsem se zhluboka dýchat. 

Když už jsem konečně popadl dech koukl jsem se na Louise, kterému jsem pořád držel ruce za hlavou, ten na mě jen koukal a už se ani nesnažil se mi vyvlíknout. "Můžem" špitl jsem a pustil mu ruce. Jen se na mě divně podíval a už už jsme se chtěli začít znovu mlátil přiběhl učitel a odstrčil nás od sebe. 

"Oba dva půjdete se mnou do ředitelny! Tentokrát už vás trest nemine!" řekl naštvaně a už nás vedl za ředitelem. Jo byly jsme tu už nespočetně krát, ale většinou jsme odešli jen s výstrahou. Nakonec jsme dostali jako trest po škole uklidit školní kuchyň.

                    ***

"To je kvůli tobě Harolde!" mrmlal Louis když jsme po jídelně sbírali nádobí "Kvůli mě jo? Ty jsi do mě strčil první!" "Ale jen strčil ty si byl ten co mi vrazil pěstí!" vykřikl když šel odnést nádobí do kuchyně. "Já jsem ti říkal že jestli do mě ještě strčíš rozbiju ti hubu a ty jsi to i tak udělal! Takž tady neházej vinu na mě!" na to jen nazlobeně zavrčel a odešel ještě pro tácek s příbory do jídelny. 

Chtěl jsem se jít za ním podívat, protože už tam byl nějak dlouho, ale když jsme se otočil stal kousek ode mě. Chtěl jsem mu s tím pomoct, ale když jsem se dal do pohybu na něčem jsem uklouzl a spadl jsem na něj. Celou kuchyní se rozezněl zvuk padajících příborů a pak Louisův smíchu. Měl krásný smích a nebyl to ten pohrdavý nebo vysmívající smích a o to více krásný byl. Ležel jsem na něm celou váhou a tak jsem se zapřel rukama u jeho hlavy a sedl jsem si, avšak pořád jsem měl obličej kousek nad tím jeho. 

Pak se najedenou přestal smát jako by si něco uvědomil a zamračil se. "To jsi udělal schválně!" zavrčel na mě. "Jo jasně! Určitě bych na tebe dobrovolně spadl" uchechtl jsem se "Tím jsi chtěl naznačit jako co? To měla být jako urážka?"zeptal se "Tak trochu" uchechtl jsem se "Už jsi zase moc dlouho v mojí společnosti" poznamenal "Tak ze mě laskavě zvedni ten svůj zadek a posbírej ty příbory!" pokračoval.

Nevím co mě to popadlo, prostě jsem ho políbil. Vypadal dost zaraženě, ale vůbec se nesnažil mě odstrčit. Dokonce se mi zdálo že mi chvíli polibek opětoval. Nijak jsem svými rty nepohyboval a on také ne. Byla to jen pusa, ale pusa na kterou snad v životě nezapomenu. Po chvíli jsem se odtáhl a jen jsme na sebe zírali, pak se ale zamračil a shodil mě ze sebe. 

"Co to jako mělo bejt?" nezněl tak naštvaně jak by asi měl. Stali jsme naproti sebe a jen na sebe zírali. "Ehm že by pusa?" řekl jsem a nadzvedl jsem obočí. Vím že se neptal na tohle ale rád ho provokuju.

"Já jsem poznal co to bylo blbečku!" zavrčel a pokračoval "Ptám se proč si mi dal sakra pusu?" pokrčil jsem rameny a pak jsem se usmál. Jen pokroutil hlavou a dřepl si aby mohl posbírat rozsypané příbory. Viděl jsem ho jak si nenápadně, jemně olízl spodní ret, skousl si ho a usmál se.

Taky se mu to líbilo. Usmál jsem se nad tím a klekl si k němu abych mu pomohl to posbírat.

Dostala jsem pár nápadu na povídky, ale rozhodla jsem se z nich udělat jednodílovky doufám že se to bude aspoň trochu líbit :3 (Ps: možná budou některé i 13+) :D :)