Bullshit (Cz Larry) Jednodílovky 15+

Never touch me again! 2

Louis

Se slzami stékajícími po mých tvářích jsem ,,vyběhl,, do naši ložnice kde jsem popadl první věc  co mi přišla pod ruku a zamkl jsem se v koupelně. Věc jsem hodil na zem a stoupl jsem si k umyvadlu, zapl jsem studenou vodu a dvakrát si opláchl obličej. 

Koukl jsem se na sebe do zrcadla a jen tak stál a zíral jsem do něj. Jak mi to mohl udělat, vždyť....proč?

Znovu se mi začali lesknout oči, měl jsem takový vztek, všechny pocity ve mě se spojily do tří Lásku, vztek a nenávist k osobě, kterou jsem tak šíleně moc miloval. Nic mi v tuhle chvíli nedávalo smysl, všechno se ve mě hromadilo, všechny pocity najednou.

Začal jsem se sám sobě hnusit, když mi po tváři stekla nová slza. Proč jsem sakra tak slabý! Musím se sebrat a-a-a........"KURVA!" křikl jsem a vrazil pěstí do mého odrazu v zrcadle, které se okamžitě rozbilo. "KURVA!" s výkřikem jsem z umyvadla shodil všechno co na něm bylo...mýdlo, kartáčky na zuby, ústní voda.... to všechno se rozletělo o zeď.

"Kurva" šeptl jsem, slzy mi stékali po tvářích..už jsem se je ani nesnažil zadržet nebo utřít....na co když o vteřinu později přijdou další?

"Kurvaa!" podíval jsem se na mé klouby na ruce, ze kterých mi tekla krev a trčelo mi z nich pár střepů. Všechny jsem si povytahoval... v téhle chvíli mi ani fyzická bolest nedokázala pomoct od té psychické. 

Rukama jsem si otřel tváře a přerývavě jsem se nadechl. Vlezl jsem si do sprchy a pustil na sebe horkou vodu. Trochu jsem se uklidnil, povedlo se mi přestat vzlykat a třást se......čekal jsem.....pořád jsem čekal kdy přijde to známé uvolnění celého těla.....ale kurva nic nepřicházelo.

Bouchl jsem rukou do zdi "AAAAAAaaaaa" křičel jsem, potřeboval jsem své pocity nějak ventilovat, nanovo jsem se rozbrečel a svezl se po zdi na zem. Přitáhl jsem si kolena k sobě a naprosto ignoroval tu neskutečnou bolest v mém zadku. 

Celý jsem se začal otřásat vzlyky, pažemi jsem si obejmul kolena a začal chodidly narážet do země, když jsem se začal jemně pohupovat zepředu dozadu. "Kurva kurva kurva!" rukama jsem si vjel do vlasu za které jsem začal tahat ve snaze přivodit si fyzickou bolest, která by přebila tu psychickou......bylo to naprosto k ničemu. 

Začal jsem být zoufalý, nevěděl jsem jak se zbavit té nesnesitelné bolesti, cítil jsem se jako by mi do srdce někdo zabodával ten nejtupější nůž na světě.....a ono to nešlo tak s tím nožem začne trhat do všech stran aby se dostal hlouběji.....to všechno ale ještě milionkrát horší.

Ta tíha.....ta nesnesitelná tíha na hrudníku, která ne a ne přestat.....nemohl jsem donutit vlastní plíce se zhluboka nadechnout a pak.........prostě ta bolest zmizela, jako by tady ani nikdy nebyla.

Otevřel jsem oči a zhluboka se nadechl. Pustil jsem své nohy a hřbetem ruky si utřel tváře od slz. Žádnou bolest už jsem necítil.......necítil jsem už vůbec nic.......jako by si mé srdce vytvořil ledovou bariéru, kterou nehodlám nikdy nechat roztéct. Vlastně ano cítil......cítil jsem nenávist.....nenávist a strach z člověka, který mi býval tím nejdůležitějším na světě.

Popotáhl jsem a znovu se zhluboka nadechl. Opatrně jsem se postavil na nohy a utřel si ještě další neposedné slzy.

Tohle je vážně ironie.....ta věc kterou jsem si s pokoje vzal byl Haroldův dlouhý svetr, který jsem miloval....to ale není ta ironie.....ta je, že jsem si ho oblékl a cítil jsem se najedou tak v bezpečí.

Zavřel jsem oči a obejmul jsem se rukama......jeho vůně......jako by mě objímal on. Ne už ne....nemůžu na to zase začít myslet.....nesmím znovu brečet....ne "NE!" křikl jsem a otevřel jsem oči, stál jsem naproti toho rozbitého zrcadla, koukl jsem se na sebe "Prostě ne" šeptl jsem, popotáhl a utřel si další nechtěné slzy.

Otevřel jsem šuplík pod umyvadlem, ze kterého jsem si vytáhl obvaz a ovázal jsem si stále krvácející klouby.

Překročil jsem střepy a odemkl jsem dveře. Otevřel jsem a pomalu vešel do pokoje H:"Lou jsi...jsi v pořádku? Slyšel jsem křik a" při jeho hlase jsem sebou trhl a pohotově jsem se na něj otočil.

Znovu se mi chtělo začít brečet a křičet....něco rozbít cokoliv....potřebuju ty pocity ze sebe nějak dostat.

H:"Panebože co-co to máš?" zeptal se vystrašeně koukajíc na mou ruku, viděl jsem na něm že brečel, ale bylo mi to jedno....

Rozešel se směrem ke mě "Nenenene nepřibližuj se ke mě" začal jsem panikařit a couvat zpátky do koupelny. Harry se okamžitě zastavil v pohybu a vyděšeně na mě koukal. "P-prosím....b-běž pryč" zašeptal jsem a zastavil se ve dveřích do koupelny. 

H:"L-louisi ja-ja-já....prosím" znovu se rozešel ke mě. Okamžitě jsem v rychlosti zacouval do koupelny a zabouchl mu dveře před nosem. "Ne! Ne nechoď ke mě" prosil jsem ho, začal jsem být zoufalý, nechápu mé pocity....bojím se ho....tak moc.....ale zároveň chci aby mě obejmul a už nikdy mě nepustil .

Slyšel jsem jak se hlavou opřel o dveře tak jako já. H:"Lou prosím....já...mě je to tak hrozně líto" zašeptal a slyšel jsem tichounké vzlyky. Rozplakal se...

H:"Prosím....vylez prosím Lou....já se hrozně moc omlouvám, vím že...že to co jsem....co jsem ti provedl se-se nedá odpustit....já.....Lou prosím....ne-nemůžu o tebe přijít...prosím Lou....ne-nemůžu....nemůžu o tebe přijít prosím Louisi já tě tak šíleně miluju a-a.....bože, nemůžu o tebe přijít" naříkal a nahlas se rozbrečel.

Už jsem to nevydržel a rozbrečel jsem se taky přičemž jsem se zády svezl podél dveří na zem....nevím jak, ale věděl jsem že Harry udělal to samé...

H:"Nenávidím se za to že jsem tě donutil se mě bát" 

Konečně jsem se dokopala napsat pokračování :3 Názor? :O Myslím že jsem vám asi moc nepomohla co ? :D