Nic není, jak se zdá. ✓

XXIX. Na skok ve škole

"Jej, ona je asi zrovna výuka!" konstatovala Amity, když zase cítila pevnou půdu pod nohama. Až potom začali všichni pomalu zjišťovat, kde vlastně jsou. "My jsme v knihovně! Díky bohu!" ulevilo se Noně. "Proč z toho máš takovou radost?" nechápal Fiend. "Pochop to, kdybychom se z ničeho nic objevili uprostřed třídy, bylo by to divný, chce se ti to snad vysvětlovat?" řekl to Fellow za Nonu. A přesně odhadnul její myšlenkové pochody.

"Co tady děláte? Proč nejste na hodině?" přihnala se za nimi knihovnice. "Ehh... pan učitel nás poslal pro jednu knížku, jak se jenom jmenovala?" začala Flora rychle improvizovat. "Stavba těla savců." přečetl Sisma název první knihy, kterou viděl.

Knihovnice došla k polici a se slovy "Tady ji máte" podala Sismovi knihu do ruky. "Děkujeme." usmála se Nona a byla ráda, že to její přátelé zamluvili. Přece jenom jsme se mohli objevit radši na záchodcích. Napadlo ji. Nestěžuj si, mohlo být hůř. Napomenula ji myšlenka. To je taky pravda! Usmála se a spolu s ostatními vycházela ze dveří.

"Můžu se na něco zeptat?" řekla ještě knihovnice. "Jistě!" ušklíbl se Fiend. "Proč vás pro tu knížku přišlo tolik?" vychrlila otázku a všechny je sjela pohledem. Nonu polil pot. To je v háji! Jak to mají jenom zdůvodnit?

"Nooo... to máte tak...," začal Fellow, i když bylo vidět, že sám neví, jak má pokračovat a nakonec se zmohl jen na: "To je na dlouhý vyprávění." Zkusil to ještě zachránit oslnivým úsměvem, ale asi knihovnici moc neoslnil, protože je odvedla všechny do ředitelny.

...

"Tak mi nadiktujte jména a třídy." řekla zástupkyně Luna nezaujatě. "Nona Freebie, 1. ročník." začala Nona. "Amity Perri, taky 1. ročník." řekla její kamarádka. "Flora Piece, 2. ročník." usmála se poslední dívka v místnosti. "Fellow Writer, 1. ročník." řekl Fel s panikou v hlase, protože teď měli přijít na řadu Fiend a Sisma.

"A vy dva?" podívala se zástupkyně na zbylé kluky a pak dodala: "Je zvláštní, že vy čtyři už jste měsíc nebyli ve škole. Vaši rodiče nám neposkytli moc informací, protože toho sami asi moc nevěděli, takže máte co vysvětlovat. A teď ta jména, nemám na to celý život."

"Ta jména se dozvíte při tom, co budeme vyprávět, kde jsme byli." vyřešila to Nona. "Ne, že bych z toho měla kdovíjakou radost, ale dobrá." Všichni sborově pronesli: "Děkujeme!"

"Copak se stalo tak naléhavého, sestro?" přišla do dveří ředitelka Celestia se svým milým úsměvem a vlídným hlasem. "Objevili se ti čtyři chybějící studenti," máchla zástupkyně směrem k nim, "A chtějí nám vysvětlit, kde se celou tu dobu nacházeli." Ředitelka se pohodlně usadila do křesla a povzbudila je: "Poslouchám."

Nevěděli, kdo se má chopit slova a po asi čtvrtminutové odmlce to udělala Nona. "Bude to znít bláznivě, možná nás všechny budete chtít poslat na psychiatrii, nebo do polepšovny za lhaní, či něco podobného, ale než začneme mluvit, chtěla bych vás poprosit, abyste se aspoň pokusila věřit tomu, co uslyšíte. Protože přísaháme, že všechno, o čem budu mluvit je pravda." uvedla to. Jindy by jí dělalo problém, vydat před vedením školy aspoň hlásku, ale za ten měsíc, jak dnes zjistila, se naučila prosadit svoje myšlenky. "Dobrá, slibuji, že budu věřit čemukoliv, co mi povíte, ať už to bude jakkoliv nedůvěryhodné. Jste přecejen bezproblémoví studenti a nemáte důvod si vymýšlet." Všem po tomto spadl kámen ze srdce a uvolněně začali jeden po druhém vyprávět, co se dělo.

"Takže vy dva jste dva roky pohřešovaní studenti Fiend Scarcer a Sisma Vast?" ohromeně na ně koukala zástupkyně potom, co jí všechno vylíčili. "Už to tak bude." usmál se Sisma. Ředitelka se ještě zeptala: "To znamená, že ty jsi ten netvor, co před měsícem zuřil po škole a ty jsi napravený padouch?" Fiend se poškrábal na zátylku: "Tak nějak..."

"Ale já tu nikomu nechtěl ublížit, hledal jsem svůj prsten, co byl nakonec v oku sochy Canterlotského koně. A Floře jsem nechtěl ublížit, jen mě napadlo, že by mi mohla pomoct, vypadala dobrosrdečně." obhájil Sisma své předchozí počínání. "Tak v tom případě můžete vy dva od zítra nastoupit do třetího ročníku, který jste nedokončili. A vy čtyři taky normálně zítra přijďte, teď jděte domů vše vysvětlit rodičům, myslím, že o vás budou mít strach." usmála se ředitelka a všichni jí poděkovali. Než opustili prostor jejího kabinetu, ještě s mrknutím dodala: "A dobře se vyspěte, myslím, že budete po celý zbytek roku školní senzací!"

Všichni se zasmáli a odešli. Cestou domů se všichni strachovali, co jim asi rodiče řeknou. "Nechcete ještě zajít na zmrzku?" zeptal se Fel, aby to trochu odlehčil. "Jasňačka!" souhlasil Sisma, "Jsme zase doma, všechno je super, celý svět je super! A jak hezky tu svítí slunce! Stejně ničí rodiče ještě nebudou doma, tak si to odpoledne užijeme, ne?"

Všichni souhlasili a celé odpoledne probíhalo skvěle. Seděli v cukrárně, povídali si, svěřovali se se svými pocity ohledně jejich dobrodružství a smáli se. Na to, že je čeká sáhodlouhé vysvětlování rodině, co vlastně dělali, dočista zapomněli.