Nic není, jak se zdá. ✓

VII. Psaní příběhu

Nonin blok vypadal strašně, byla to stará kniha a přes ni bylo nalepené velké srdíčko, protože Noně se nelíbil tak obyčejný. Trošku se za něj styděla, protože nikdy dřív neměla v plánu ho někomu ukazovat.

"Tak co, máš nějakou představu jak by to mohlo pokračovat?" zeptal se Fellow zamyšleně. "Ani ne," přiznala se Nona, "Vlastně jsem se k tomu nevrátila od té doby, co se mi kvůli tomu jedna holka posmívala." Fel si povzdychl. "A co bys řekla, kdybys ze sebe pomocí toho příběhu udělala školní hrdinku?" ušklíbl se. "Jak to myslíš?" nechápala ho Nona. "No, že bys napsala jak jsi ho porazila a pak by tě všichni měli rádi." zasmál se. Noně se to moc nelíbilo. Byla zvyklá, že si jí kromě Amity a Flory nikdo nevšímal a tak jí to vyhovovalo.

"Asi vím, co musíme napsat jako první!" vyhrkla, "Napíšeme, že byl v tělocvičně zamknutý tak, že se k němu ředitelka nedostala! To nám dá čas napsat to, než se začne děj odehrávat sám. Jo a ještě, že zatím Floru držel jen jako rukojmou, nechci aby jí nějak ublížil!" Fel uznale zakýval hlavou. "Přesně takhle musíš přemýšlet!" Nona se usmála a mírně začervenala. "Musíš mi pomoct vymyslet důvod, proč do školy přišel." podívala se na Fellowa prosebně. "No jo, to je závažný! Stačilo by vymyslet něco vtipnýho a nezávažnýho. Nech mě přemýšlet a zatím nějak napiš to jak se zamknul a má Floru jako rukojmou."

Nona psala a Fellow přemýšlel.

"Mám to! Co třeba tohle: Netvor přišel kvůli tomu, že byla škola postavená na místě, kde měl dřív domov a teď se vzbudil a chce ho získat zpět? Pak by se jako rozpoutala bitva ty versus on o tuhle školu a ty bys to samozřejmě vyhrála!" zasmál se. "Nezní to špatně, ale chtěla jsem něco bez boje." povzdychla si Nona.

"Netvor přišel, protože to byl zakletý princ a chce, aby si ho zástupkyně Luna vzala a pak se promění v prince?" přednesl Fellow další návrh. Nona se rozesmála: "Tohle přece není kráska a zvíře!"

"A co tohle? Netvor chtěl jenom vyvolat rozruch a pak nezpozorovaně ukrást pro sebe všechny palačinky, co budou druhý den na oběd. To by přineslo dvoje plus. Na oběd by zítra místo čočky byly palačinky! A netvor by si jich pár vzal a odprejsknul!" navrhl s nadějí v hlase Fellow a Nona se smála. "A dost!" zadržovala smích, "Teď musíme vymyslet něco pořádnýho!" Fel protočil očima: "Nechápu, co máš proti palačinkám"

Dlouho se spolu ti dva domlouvali, až přišli na přijatelné řešení. Vlastně to bylo dost dobré řešení, ale ani jednomu se teď nechtělo rozepisovat a tak to napsali stručně a s minimem podrobností. Hlavní je přece, že to dobře dopadne, na detailech nezáleží.

Teď, protože bylo docela pozdě se rozloučili a Fellow šel domů. Ve dveřích ho Nona objala se slovy: "Děkuju za pomoc a promiň, že jsem ti hned ze začátku nevěřila."

Pak se šla navečeřet. "Kohopak jsi to tady měla?" vyzvídal taťka. Těš se na TRO (trapný rodičovský otázky). Zasmála se Noně myšlenka. Těším. Zabručela Nona.

"Říkala jsem to, kamaráda ze třídy, dívali jsme se na film." řekla Nona jakoby nic. "A o čem to bylo?" vyzvídala Poppet. Sakra! Mohlo mě napadnout, že se někdo zeptá. Vyšilovala Nona. Vzpomeň si na nějakej film! Poradila jí myšlenka. To se ti řekne! Povzdychla. "Ehm... O nějakých holkách co pracovali pro detektivy... Nic moc." prohodila. Doufej, že nebude chtít název! Ušklíbla se zase jedna myšlenka. Klid, včera jsem to četla v programu, doufám, že mi budou věřit, že sleduju Charlieho Andílky!

Naštěstí se Nony na ten film už nikdo neptal. "A odkdy se bavíš s klukama?" ptala se máma. "Jen ji nech, na tom nic není," zasmál se taťka, "Jsem rád, že má kamarády, i když objímat se s nimi nemusí." Nona cítila, že rudne. "Udělám si tousty." změnila téma a nikdo už o Felovi nemluvil.

Jak myslíte, že to vyřešili?