Nic není, jak se zdá. ✓

XIII. Na vlastní pěst

"Co s tím budeme dělat?" ptala se Amity a zřejmě čekala odpověď. Sisma pokrčil rameny. Nona se zeptala, jak na to přišel a on jí vysvětlil, že když létal nad školou, všiml si uskupení trávy kolem a našel v tom symbol prstenu. Ani jsem si neuvědomila, že má křídla a může létat! Zamyslela se Nona. Ten Fiend je ještě hloupější než ty, když dal Sismovi křídla a udělal kolem skrýše obrazec! Zasmála se jí myšlenka. Nona si narážky na svou inteligenci nevšímala. Teď jde o důležitější věci.

Nona přišla k soše a zkusila vytáhnout prsten. Nic se nedělo, ale zjevně nebyl nijak začarován. "A co takhle to oko celý uřezat a pak to z toho vysekat?" navrhla Amity. "Promiň, ale napadlo tě, že jsou tady možná kamery a kdyby byla socha zničená, tak si někdo ten záznam bude přehrávat?" zeptal se Sisma. "No jo vlastně!" plácla se Amity do čela a radši už nic neříkala.

"Nevyčetl jsi někde i to, jak ho vytáhnout?" ptala se Nona a doufala, že ano. "Prý se musí vytáhnout pomocí nějakého kouzla, ale nebylo tam jakého!" odpověděl Sisma a tvářil se rozčileně. Nona si toho všimla a koukla prosebně po Felovi, aby ho uklidnil."Kámo, to bude dobrý! Dáš si jablko?" usmál se. "Nebude," odfrkl Sisma a dodal: "Ale jablko bych si dal!"

A tak šli k jabloni na druhém konci zahrady a natrhali tam pár jablek. To všem spravilo náladu.

"Mohli bychom ten prsten vytáhnout společně." navrhla Flora a všichni si mysleli, že je to hloupost. Ale chtěli to vyzkoušet i proto, že Flora je jejich kamarádka a kamarádi se mají podporovat.

Sisma tedy chytil prsten, Fellow chytil Sismu, Nona Fellowa, Flora Nonu, Amity Floru a zatáhli (jo, já vím že je to jak z pohádky O Veliké řepě).

Bylo víc než jasné, že tohle fungovat určitě nebude. Fel už se chtěl Sismy pustit, ale z ničeho nic všemi projel elektrický šok. Amity, Flora a Nona to nečekaly a vypískly bolestí.

Zatemnilo se jim před očima a šok z šoku pomalu přecházel. Zaznělo:

"Muhahahahahahaha! Vy si myslíte, že na mě vyzrajete? Vy?"

"To je Fiend, ten hlas poznám!" sykl Sisma a jako tichou poštou se zpráva dostala až k Amity.

"A jak na vás teda vyzrajeme?" zavolala Nona, ve které se z nenadání objevila neznámá odvaha a síla. Připadala si silná, všechno dokáže. Fiend se může jít zahrabat!

"Noo...to vám neprozradím! Ale nebudu předstírat, že mě neznepokojilo, že jste se dostali až sem! Myslel jsem, že si Sisma nenajde žádné přátele. A nenapadlo by mě, že tak vytrvalé a vyzrálé!" z hlasu byla cítit skrývaná obava.

Dostali jste se až sem? Až kam? Divily se Noniny myšlenky. To kdybych věděla.

Sotva na to pomyslela, začalo být trochu světlo. Ale nebylo poznat, kde se nacházejí. Jenom jedna věc poznat byla, nejsou na školních pozemcích!

A co hůř, je tu sama! Kde jsou ostatní?

Nona byla celá nesvá z pocitu, že je odkázána sama na sebe a ještě k tomu neví, kde je.

Tady se teprve ukáže, jak moc jsem nemožná. Vůbec nikdy jsem ve svém životě nebyla v situaci, kdy by za mě všechno neudělali ostatní. Rodině jsem na obtíž a s ničím nepomáhám. V klavíru se nesnažím a zbytečně ničím panu Sternovi nervy. Na Poppet jsem protivná a proto je ona protivná na mě. A ve škole jsem zatím měla ucházející známky jenom díky tomu, že Amity mi radila. Teď mám doopravdový problém a neporadím si s ním, kvůli své absolutní neschopnosti. Zpytovala Nona svědomí. Ale notak! Ty to zvládneš! Poprvé za celý život ji myšlenka podpořila. No jasně že jo! Jsi skvělá a zbytečně se podceňuješ! Přidala se druhá.

Máte pravdu! Tohle je na mě! Souhlasila Nona a zvedla se ze země, na níž si před chvílí zoufale sedla.

V krušných obdobích se každý začne podceňovat a musí se z toho vyhrabat. Nona to právě dělá.

Ahojky! Dlouho jsem nic nenapsala a tak mám pro vás další díl :) Jak myslíte, že to bude pokračovat?